|
| |
 |
Střípky rozhovoru
Autor: Melchis (Občasný) - publikováno 10.4.2001 (00:19:58), v časopise 13.4.2001
|
|  |
"Už víš, co znamená milovat?"
"Abych řekl pravdu, skutečný význam tohoto slova zůstává doposud obestřen určitým tajemstvím. Zkus mi trochu napovědět."
"Dobrá, zažil jsi někdy stav, kdy jsi v srdci jiné osoby našel místa, která jsou Ti důvěrně známá?"
"Ano, a vzápětí na to jsem zjistil, že také v mých vlastních komnatách se objevil dosud nenavštívený pokoj, o němž s jistotou mohu říci, že jej odedávna obývala právě tato bytost. Nezodpovězena však zůstává otázka odkud získala klíč a jakým způsobem se sem dostala. Vždyť v mé duši, ve zchátralém zámku s pustou zahradou, zaměstnávám pouze kruté a zlomyslné sluhy, jež jsem si na tuto práci najal. Jsou mi dobrými pomocníky a já jim na oplátku spravedlivým pánem. O to je celá věc záhadnější, neboť jen zřídka kdy se stane, že jim proklouzne pouhá myška škvírou mezi dveřmi."
"Pochlub se, jak rozsáhlé je tvoje panství?"
"Zkus sečíst počet východů a západů slunce od doby, kdy první paprsek polechtal naši rodnou zem. Právě tolik místností mám k dispozici a přesto je všechny důvěrně znám. Až na tu jedinou."
"Je-li tomu opravdu tak jak říkáš, proč jsi byl vyděšený skutečností, že jeden jediný pokoj není ve tvém vlastnictví?"
"Právě tato skutečnost mě vzrušovala i děsila zároveň. Kladl jsem si otázku: Znamená snad, že nyní, kdy jsem objevil ve vnitřnostech paláce společnici o níž vím, že není pouhou variací mě samotného, je nutno můj čas dělit dvěma?"
"Co tě přesvědčilo o tom, že se mýlíš?"
"Nevím, věděl jsem pouze, že musím jít a naleznout ji."
"Moje podvědomí ke mně promlouvalo těmito slovy: Nezapomeň, že musíš prohledat nejenom královské místnosti, ložnice a jídelny, je třeba sejít i do podzemních katakomb a zjistit zda se hledaná osoba neskrývá v žalářích mezi doživotně odsouzenými. Projdi i mučírny a márnice. V neposlední řadě zaměř své pátrání také na zbořený altánek uprostřed zahrady. Teprve tehdy, až podstoupíš tuto nebezpečnou výpravu, můžeš si být jistý, že dosáhneš svého cíle."
Vydal jsem se okamžitě a do pátrání jsem zapojil i celý svůj personál. Leč bezvýsledně. Mnoho let jsem byl na cestách a přesto mi cíl stále unikal jako raněná zvěř, která ví, ač umírá, že musí odlákat svého lovce co nejdál od svých mláďat a v předtuše nevyhnutelného konce zkouší na pronásledovatele všechny triky, jež jí generace svých předků předaly. Nelíbí se mi to a popravdě řečeno jsem již poněkud unaven.
"Vytouženého cíle jsi tedy nedosáhl?"
"Když jsem ztratil stopu a bezcílně se toulal po Galerii mrtvých, procházel se Obrazárnou těch co nic nedokázali a po špičkách našlapoval kolem Muzea duševních chorob, obrátil se na mně jeden z mých služebníků se vzkazem: Pane, dostali jsme zprávu od Tajných informátorů, kteří zaslechli jak si dva Leštiči nábytku povídali příběh, jež vyprávěl jeden Udržovač zahrady."
Netrpělivě, s nervy napjatými až k prasknutí křičím hrubě na svého poddaného: "Tak už nezdržuj a mluv, nebo tě nechám natáhnout na skřipec!"
To mu rozvázalo jazyk a okamžitě se rozpovídal: "Za zámkem, za vysokými hradbami z kamení stojí malý dřevěný domek. Tam by se mohla dotyčná osoba schovávat."
"Co jsi cítil v oné chvíli?"
"Vyrazilo mi to dech. Nevěřícně jsem kroutil hlavou a pravil jsem: Tak jako je jisté, že útroby našeho chrámu odolají všem léčkám možných budoucností, dávajíc tak najevo svatý charakter našeho Stavitele, tak je jisté i to, že není pojmenování pro místa, čas i prostor za zdmi paláce."
Na to mi sluha odpověděl: "Pane, závidím Vám vaši nevědomost. Tuto skutečnost, existenci světa za hranicemi paláce, jsme před Tebou poctivě tajili, abychom Tě ochránili před jejími faktory nevyzpytatelnosti. Nyní, když jsi poznal poslední díl z tajenky pravdy, je třeba rozehrát závěrečnou symfonii tohoto příběhu."
"Našli jste Ji nakonec?"
"Bratře, kdybychom ji našli, už dávno by ležela u mých nohou, už dávno bych objímal její svůdné tělo. Chatrč byla však prázdná. Nalezli jsme v ní pouze tento dopis."
"A co je v něm psáno?"
Zpaměti cituji její slova: "Můj Pane, po nekonečném čekání opouštím svou rodnou chatrč a vydávám se do neznáma, pryč od Vás. Věřte, že mé rozhodnutí je konečné a nikdo a nic ho již nezvrátí. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsme se poprvé a bohužel i naposledy setkali na zámku při oslavě Vašich narozenin. Od té chvíle jsem myslela neustále na Vás. Stal jste se součástí každé mé myšlenky. Nicméně po dlouhých letech beznaděje bylo hranice mé trpělivosti dosaženo. Škoda, vždyť stačilo tak málo,…….. překročit práh zámeckých vrat."
"Smutný příběh."
|
|
|
