|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
osvobození Autor: ujo (Občasný) - publikováno 15.5.2001 (18:23:34)
|
| |
Den začinal jako každí jini,možna jen v ranni televizi bylo vic nasilí a nehod než obvikle.Kuba vstával ještě do tmy,za ječení neodbytného budiku a s ranní kocovinou vichutnaval čerstvě zapalenou cigaretu.Vykonal par svich rannich rytualu a s hlavou plnou večerních snu kračel špatně osvicenou ulicí do prace.šel pomalu a nenapadně nikam nespěchal snad poprvé v životě si pořadně všiml krasi ranniho nebe při začinajicim vychodu slunce.Možná za to mohl jen o chvili posunuti budík nebo vyšší sila kdo vi ale v tento okamžik se cosi stalo co zlomilo jeho stereotipní myšleni.Zapomněl na neuprosně ubyhající čas,zapomněl i naštvaneho šefa který ho bude na koberečku s vypovědí v ruce bude vyslichat co se stalo,zapomněl prostě na vše a jen se oddával krasnějšimu a krasnějšimu neby které se nad jeho hlavou čim dal vyce ozařovalo červenim sluncem.Rozlévajicí se sluneční zaře začala zprvu jen nepatrně osvětlovat vrcholky střech domu.Stromi znovu oživali ve své zelene krase se probouzeli do dne.Ptaci plní nové sili opět vylétavali za potravou aby uspokojili nenasitné krky svých mladich.Všichni jakoby ožili a neuprosně hnaní časem se vyřitili na ulici ktera se razem stala hlučnu a uspěchnou.Jen Kuba,normalně člověk který by bez problému zapadl do tohoto denního pralesa,stal jako vyvrženec společnosti opirajic se o roh městského domu a kochal se mizycí přirodou ktará se probouzela z nočního spanku.Najednou jakoby přestal chapat okolní svět a lidi co v něm žijí.Pocitil neutuchajíci chut´se osvobodit odpoutat se od všednosti,vznést se uletět pryč a rozplynout se kdesi v nekonečnosti vesmiru.A tak se vidal vstříc pralesa všednosti aby se dostal alespon ke kousku přirodi která se nechraněná rozprostírala za malim městečkem.Cesta byla nekonečná a delši než kdy jyndy,ale vysněný kousek přirody ho jakoby volal s otevřenou naruči.Připadal si jako sin vracející se po dlouhe cestě do naruče své matky.Nejprve si jen tak lehce porozepnul své svateční sako po tatinkovy,povolil si kravatu která jako škrtič svirala jeho hrdlo a osvobodil své zpocené nohy z koženích bot.Posadil se na krasně zelenou ranni rosou pokrytou travu,oddával se jejimu něžnemu lechtaní a zadival se na okolní krajinu jakoby novima očima...
|
|
|