g morr (Občasný) - 16.1.2005 > Samozřejmě, že pokud z literatury vyloučím nejprve Bukowského, potom všechny ostatní, až na pár jmen jako je Rabelais a Swift, která mi budou odspodu dodávat lesku – pak je snadné definovat literaturu, poezii. Atakdál.
Satira a pomluva jsou možná dvojčata, ale nejsou totéž.
"Co tedy parodoval Swift? Skutečnost, existující žánr, existující techniku. Nic z toho však v emmetově primitivním příspěvku nebylo. Použil shodnou techniku a vřadil do ní pomluvu." – Tady je jistá slabina. Myslím, že to Filip ví. Jako autor "Sultána, Tyrla et koulí" převrátil literární postavu, babičku – negoval její charakteristiky, tak to učinil Emmet s literární postawou Ewonnem. Jaksi proto jsem si dovolil krátce něco povědět o možném chápání (to je asi fuj ode mne – ono to tak není, ono se to tak dá chápat, relativista, postmodernik!) vztahu literárního textu a reality. Nešlo o to, jaký spisovatel je Bukowski, to je od Filipa úhybný manévr. To ovšem používají v argumentaci jen oškliví kluci. Muhehe.
S těma fazolema je to dost přitažené za vlasy. Neříkal jsem "něco docela jiného", říkal jsem totéž s opačným znaménkem. Ostatně se domnívám, že Filip je o něco větší demagog než já. Ale ještě si u toho nesnesitelně protivně honí tričko.
Ale především: Emmet není můj kamarád, neznáme se, nehájím ho, nejde mi o to chránit ho – to je nepříjemná podpásovka (a další ukázka – ovšemže Filipovy – demagogie), je zřejmě třeba ukázat, že je nějaký temný důvod, proč se s Fildou vysírám... ve skutečnosti si mě ale vyvolal jménem. A navíc tady prezentuje svoje názory zásadně způsobem "ližte mi paty a já vás osvítím paprsky své ženijality, možná." A to jednoho taky nebaví pořád –
Že se nechci po Filipově vzoru vyvyšovat a že nehodlám ty, kteří se mnou nesouhlasí hned poslat do prdelí s výkřiky o jejich intelektuální nedostatečnosti – to mi snad jednou bude v konečném součtu i odpuštěno. Chápu, že Filipovi se zdá, že takový štýl nemá koule. Jenže pro jeho koule to nepíšu.
V sedmi letech jsem četl pohádky. Možná, že vcelku sopkojené dětství mělo nějaký blahodárná vliv na mou povahu... tady vidíte, jak to dopadá, když cpete děcku četbu neúměrnou jeho věku. Muhehe.
