|
Zapomenu na přemíru slov
aspoň na chvíli
Proč bych se měla pořád
jen brodit po kolena
v omáčce z rádoby
intelektuálních dedukcí
Projdu-li přes horizontální
hranici imaginace světů
Dospěji k nepravděpodobnému
paradigmatu o nekonečnosti
vesmíru
Zakopnu o ideové předsudky
pseudofilosofů a v konečném
bilancování zjistím
Že jsem se stejně ztratila
a jsem prostě v háji
A tak to zkusím jinak
jen jednou aby se nesnížila
má intelektuální pověst
Až se jednoho rána probudím
propraskám se ztuhlými klouby
k neskryté životaschopnosti
A v zrcadle zjistím že jsem
konečně umřela (neboť si budu
připadat konečně krásná)
Zavolám taxi - jednou si ten
luxus můžu dovolit
A nechán se deportovat před
nebeskou bránu
a budu volat
Tati jsi dnes odpoledne doma?
A možná se i pomodlím
aby mi neodpovědělo jen
trapné ticho...
| 
