Je Bůh nebo není? Slovo víra je velmi vágní, ale zcela jistě není totožné s vírou v Novém zákoně, kde pohybuje horou, umožňuje chodit po vodě, léčit nebo oživovat mrtvé. Bohužel není dostatek odvahy prolomit tabu a filozofickou úvahou či osobní zkušeností poznat, že skutečnost je naprosto jasná, nezpochybnitelná.

Mohli bychom rozvádět myšlenku proč nás stvořil a jaký vlastně On je, ale proberme první krok úvah.

Ateismus je tedy sebeklam, pouhé přání. Jak je to prosté - Bůh není a basta. Jednoduché je příjemné a neznalost sladká… Komunismus také všude prohrál, ale přání je tak silné, že víry v něj je stále dost.

Dějiny i současnost ukazují následky. Pro ateisty je charakteristická jejich povrchní materialistická víra, kterou si vytvářejí podle svých přání. Je v ní naivita, fádnost, skepse, pýcha, sobectví, agrese i strach ze života a smrti. Někteří o sobě sice tvrdí, že jsou ateisty, ale respektují něco, co nás přesahuje, jakýsi Řád věcí.

I když je víra často slabá a nedokonalá, má svůj význam, protože vychází z Reality. Střet Reality s iluzí je pro iluzi vždy zničující, i když si to dlouhou dobu nechce přiznat. Zvyk je železná košile. Tlak tak dlouho zesiluje, až dojde ke změně. V podstatě není kam utéci. Vše nakonec tedy dojde každému.

Věřící jsou bohužel často rigidní, pokrytečtí i skrytě agresivní k jinověrcům. Sice věří v Boha, ale zároveň si myslí, že jim splní jejich přání a nenaplněné sny. O nutnosti bolestivého očištění nechtějí nic vědět, myslí si, že stačí dobré úmysly.