V úsměvu,
srdce rozzářené
a míjící se dav,
jak duše pláče
pro pýchu,
cítí každý z nás.

Proč, jenom proč
tolik spěchá čas;
pro mozaiky obrazů
moudrosti v nás.
V tichosti vesmíru
pro hvězdný jas.

Pro lásku, pro bolest
ve chrámu osudu,
prolnutí bytostí
upřímně bez studu.