mlčí se ve verších

to aby křik měl volnou řeku

když odbíhá do zákrut

stačí přehradit se hrází

a vestavět přepážky

úzce spojené s okolním světem

zčeřený tok je o slově

zima, mráz, posečkání –

klovu ti do prstu rty

 - dálava

už několikrát jsem viděla ruce

ale oči jen jedinkrát

prší mi za zády

svou zpověď odnáším kostelu

je později

teď

je pak:  čas pohledět

do špinavého obrazu

a podělit se o svůj vjem

z očí   co by mě mohly

odtrhávat od lidí

mít pro sebe

jsem vzpažená

a klín vynáším ze tmy

pár minut – a čekat na polibek