(Epileptikům)

Duše pláče,
slzy vsakují se do dlaní
nad tou bolestí,
ranou osudu.
Jsem to já a nejsem
v proměnách
snad v porozumění jiných světů.

Zvíře co zápolí se smrtí
v posledním svém útoku
a duše ztrácí svoji svobodu
uvězněna v kleci smutku.

V proměnách,
co přijdou bez varování
já člověk i panter.

Ta hrůza blikajících světel města,
když panter hledá útočiště
tmy a ticha
a jeho pružné tělo
zmítá se v divokosti své.