myslela jsem si ze jednou az me nekdo probudi, ze sna, nebude se mnou tak lomcovat, ...
pani realita prisla a ja jsem se radsi posadila na zem, abych ji mohla poslouchat..
mela jsem pocit , ze bych se radsi zas ulozila ke spanku, .... mozna na porad, ke spanku s otevrenyma ocima.....
a svet se mi zjevil jako neco plne barevnych nahrazek seberealizace, plne lidi, pasouci po anonymite, skryvajic uspesne svou identitu.... pred tvrdosti vseobecne hmatatelne moralky,
pred spanim nemyslim na slova, ale na hudbu, ktera je daleko zretelnejsi... a dava moznost se rozpustit , alespon v kapce svetla, ktere vecer nahrazuje poulicni osvetleni, s tvaremi lidi a jejich vyrazem po touze , po zmene, s plnou kapsou otazek " jestli na to vubec mam silu"
odpovednost ke vsem me zavazala do uzlicku, ktery je mozne rozmotat, jen s lidsou nepredpojatosti.......... a tak lehce, jak je lehke je otevrit se, bez naroku na oceneni, bez naroku na na toho druheho...........
jsem stastna z pocitu dalky, kterou vidim pred sebou, je skoro dosazitelna, kdyz zavru oci a kdyz je mi lhostejna kritika lidi...
jsem stastna z pocitu stesti, ktere byva casto ukryto ve slove tajemstvi.....
jsem stastna z lidi, kteri pres vse ochranovane ego, se s vami stretnou pohledem a beze slov s vami alespon nachvilku odpluji
nekdo rekl ze smutek je krasny, protoze ze jako jeden za mala pocitu, hluboky a OPRAVDOVY
kdyz je jim nekdo zahalen, treba se nam snazi jen neco rict................
pro neho uz zoufalou mozností..........
jsem stastna. |