TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Středa 29.5. Maxmilián

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Doktor Bert Gaben
Autor: Day Romandy (Občasný) - publikováno 1.5.2001 (00:22:39), v časopise 2.5.2001

Paula (Občasný) - 2.5.2001 > Clovek hleda cely svuj zivot a jestli jsem ctenim tveho dilka neco pochytila - ztratu viry...snad jsi me jen presvedcil, ze to, co jsem v skrytu duse tusila, je opravdu pravdou..na sve zivotni pouti jsem jeste tak daleko nedosla, nenasla jsem smysl, nenasla jsem to, co hledam - bohuzel nemam tuseni co to je...mam stejne tendence..myslim si, ze kazdy clovek je v skrytu duse zaryty egoista ktery mysli jen na sebe...na sve vlastni pocity, na svou budoucnost, na sve mysleni...touzim po poznani, miluji uceni a poznavani vseho noveho, hltam kazde slovo, ktere mi muze otevrit nove obzory, posloucham vsechny pribehy, pozoruji vsechny obrazy ktere se predemnou kazdy den oteviraji v jinych barvach a odstinech, kazdy den je neobycejny a novy i s celou tou svou monotonosti...a casto premyslim nad tim, jak bych si vystacila sama se sebou...jak casto me okoli obtezuje svymi doternymi dotazy, jak casto nuti ke konverzaci kdyz se prave chci ponorit do ticha...myslela jsem, ze prave v tichu a samote clovek snad najde to, co touzi tak poznat, ale neni´toho schopen protoze mu v tom okolni svet brani...ale jak pises ty, vede poznani a pochopeni toho velkeho otazniku a velkeho tajemna k zahube? Stoji to za to poznat? Cely zivot jsem se citila jako nula, pocity naplnenosti a uspechu me zabavi sotva na par okamziku...nikdy nejsem s nicim spokojena a je to dle meho tim, ze musim brat ohled na okolni svet, ktery se rozklada za hranicemi meho vlastniho ja a nedovoli mi zamerit se na sebe ...strasne bych chtela prozit to, co popisujes, jen bych chtela mit moznost vratit se take zpet, pokud by se mi me poznani nelibilo... A o talentu? Cely zivot jsem si prala, aby ve me nekdy nekdo objevil neco neobycejneho. Od sveho detstvi jsem si prala byt v necem vyjimecna, talentovana, umet neco lepe nez ostatni...myslim, ze se mi to do dnesniho dne nepodarilo - jsem prumer uplne ve vsem...je to smutne a je mi to strasne lito..opravdu moc...i ja chci v zivote neco dokazat a myslela jsem si, ze to nebudu dokazovat svetu ale sama sobe, ale to nejde...protoze az po tom, co na mou existenci zareaguje svet, pak teprve zjistim, ze vlastne existuju - jak jsi rekl, clovek spolecnost potrebuje, ale spolecnost cloveka ne...pro tuto pevnou vazbu, ktera nam bere volnost, spolecnost proklinam...dava nam jen dve ubohe moznosti: bud jit a souhlasit s ni a oddat se jejim pravidlum a zakonum, nebo se vyclenit a byt outsiderem - snad nestojim na rozcesti, snad jeste ne.....

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Paula
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + devět ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game