protěž (Občasný)

V tom případě nemohu nemít výhrady kvůli jisté nekonzistentnosti textu.. druhý verš následuje po prvním příliš náhle.. očekávala bych zásadní, byť třeba drobné pozastavení tak, jak je archetypiálně odražené v realitě. Nějaké "mmm", nebo alespoň náznak jistého prožitku, pocitu po "cucnutí", na základě něhož by potom mozek vyslal nervový signál do ruky s luskavým poselstvím a rozkazem, neboli vnější projev tohoto reflektovaného prožitku, pocitu. Nemluvě ani o tom, jaký přínos by pro celou báseň - a tentokrát už nejen z hlediska obsahového a významového - představoval jeden verš navíc.. o kolik více kafe by tak hrníček mohl pojmout.. a to se mi zdá snad vůbec to nejdůležitější, vždyť navzdory proklamovanému tak často citovanému klišé o neporovnatelnosti kvality a kvantity, všichni víme, že ideální a kýžený poměr těchto dvou složek je maximální příměúměrná (nikoli neúměrná) vyváženost.. více kvality A více kvantity. Jiných výhrad už ovšem nemám. Naopak můžu vyzdvihnout dokonalé, prosté a přirozené zakončení básně, které navzdory dnu hrníčku (a tento jasně viditelný rozpor, přesahující samu báseň a strhující jí k jisté dynamičnosti, se mi rozvěž velmi zamlouvá) naznačuje "pokračování"..