Možná mě čeká
za těmi tramvajemi
s umolousanými okny
v poloze embrya tam pospávají
ti až pátí v řadě
co pořád rozkvétají
když rozsvítí se
v ulicích města
vzlínavá světla
a je to dýmějový mor
co prosakuje kapsami
těch obnošených kabátů
nemódních, a je to k popukání
tam v suterénech
kde roky roky čistíš
hory brambor, celeru a mrkví
možná mě stále čeká
za všemi těmi
hloupými tramvajemi
řinčícími jak na Matějské pouti
schovává v přístrojové desce
kazetu s orchidejí
čokoládu a kondomy
je tolik ordinérní
když si mě vylovil
z té páté řady.
|