Tramway

   Ta holka byla vážně podobná Anetě L. Smůla byla, že stála asi v polovině vozu a já úplně vzadu, přiskřípnutý nějakou tlustou madam se dvěma taškami. – Mladej, nech toho, já za tři stanice vystupuju, uzemnila mě, když jsem se pokusil uniknout z jejího sevření a k tý holce, Anetě L., jak jsem věřil, se dostat blíž. Dobíhal jsem tramvaj, a proto jsem se vecpal až dozadu. To byla smůla, přijít včas, v pohodě bych nastoupil prostředními dveřmi spolu s Anetou. Musela to být ona. Znal jsem ji dobře z televize a nemohl se splést: druhá taková holka pro mě nebyla. Je pravda, že jsem dobíhal jen proto, že jsem ještě coural s Dvořákovou, ale to byla nouzovka. A přitom jsem svoje šance odhadoval reálně: proč by měla stát zrovna o mě, určitě má kolem sebe kluků…Napsal jsem jí dopis do fan klubu, ale neodpověděla. Nějaká úplně cizí holka mi jen poslala přihlášku, ale to jsem nechtěl.

   Tramvaj se naklonila a začala hrkat do kopce. Ještě půl kilometru a madam vystoupí. Drtila mi nohu ohromnou krabicí pracího prášku a zbytek těla knokautovala děsnou voňavkou. Konečně vypadla a já měl volnou cestu. Jak se to vezme, volnou cestu, tramvaj byla narvaná jako v pátek odpoledne. Ale probojoval jsem se až k tyči.

   Na další stanici bych normálně vystoupil, ale dneska jsem se rozhodl jet s Anet dál.  

Lidi se tlačili ke dveřím, já vlál v davu a rval se doprostřed tramvaje. Konečně všechny maminy s kočárky vylezly a cesta k Anetě byla volná.

   Dívala se na všechny strany, asi nevěděla, kde má vystoupit.

   Našlápl jsem si, že jí poradím, už jsem byl skoro tam, a v tom jí zazvonil mobil. Sedl jsem si na nejbližší volnou sedačku a dělal jakoby nic.

    - Z důvodů havárie na trati odbočuju na Pažitkovu, zachrchlal řidič do mikrofonu. Anet zpozorněla. – Moment, řekla do telefonu a pak se naklonila ke mně: - Co říkal, prosímtě?, zeptala se. Chlápek vedle byl rychlejší: - Odbočuje napravo na Pažitkovu. – Díky, usmála se na něj a zase začala telefonovat. S chutí bych ho byl nakopl, mě se ptala! Navíc sotva zvedl hlavu od novin, vůbec nevěděl, s kým mluví!

    Tramvaj projela okolo kiosku s novinami a zastavila. Vystoupil jsem hned za Anetou, právě dotelefonovala. Nikdo nikde, jen trafikantka a ten děsnej chlápek, co odpověděl místo mě, nikdo neuvidí, jak se ztrapním. Četla si tabulku s jízdním řádem. Jak jsem docházel k ní, pruhy na její šále se zvětšovaly, až…těsně vedle přistál mercedes a ohodil mi nohavice blátem. Někdo zevnitř otevřel dveře, Anet nastoupila a odjela.

   A já tam stál zase jako blbec.

/9.února 2005, 10:50 hodin, na zadání Lubomíra Mikiska/