Z lásky, cos měl v sobě skrytu,

z toho barbarského citu,

postavils mi pro život hrad

a opustils ho...

Nač si lhát?

Pro mě dům a sobě schody do pekel

a tak rychle jsi mi po nich odešel,

žes mi tím tryskem duši pořezal...

Teď tam mám jizvy - bolest,žal...

Už tolikrát jsem chtěla uprchnout z toho paláce hořkosti,

však, lásko, cite nevděčný, znáš míru svojí krutosti?

Jak těžké zámky visí vzpomínky na branách do dalšího života.

Ač denně s nimi lomcuji, jsem stále uvnitř zajata.

Ale chci ven!...Tedy myslím.... Chci?

Tady sním o přesladkém ovoci,

ale dokážu ho venku utrhnout,

až zdaří se mi někdy uprchnout?

Kdosi mi teď nabízí klíč,

však mám ho přijmout?... Poradíš?

Má vůbec cenu riskovat?

Co, když pak budu litovat,

že bláhově jsem za vzdušné zámky vyměnila tenhle hrad?

Třeba u pevnost kol mého snu

nechals tu na mou ochranu.