Bloudění

Když se tmavou nocí zpátky domů toulá

spolu s tisíci obličejů

je sám

do očí přeludů uhranutě kouká

ve společnosti divných obyčejů

se nebát

¨

Pak dveře zavrzaly

z domu někdo vychází

hodinám na orloji

číslo dvanáct schází

ve vstupu do zahrady

dopis položený

Ne všechno co se třpití, vždycky zlatem bývá

na zádech v trávě, unavený

je sám

mezi řádky dopisu se krutý význam skrývá

svědomí na dlani položený

mezi námi

Pak dveře zavrzaly

z domu někdo vychází

hodinám na orloji

číslo dvanáct schází

ve vstupu do zahrady

kapesník položený