Den znaven usíná,
znaven černou nocí,
které zmaten sedl
již k ránu na vějičku.
Mě spáti se chce s ním.
Tak hlídej spánek můj,
můj maličký andělíčku.

Už ozval se ten čas,
co tady straší nás
a provází jej zvonů hlas,
zvouc nás s sebou na chviličku.
Mě jíti se chce s ním.
Tak hlídej kroky mé,
můj maličký andělíčku.

Teď brodím se květy,
co pro mě voní,
opatrně snad,
abych nešlápl na včeličku.
Já bojím se,aby neulétla.
Tak hlídej i ji,
můj maličký andělíčku.

Touha nás přenáší,
hladí a čechrá dny,
zmačká nás do hrsti
a napíchne na vidličku.
Vím o ní,že tu je.
Tak hlídej duši mou,
můj maličký andělíčku.

Pak přišla ona,
s úsměvem co září,
aj krokem lehkým svým.
Tu vzal jsem v dlaň ji za ručičku
a šel s ní v dál.
No, raději se otoč!
Můj maličký andělíčku.