Zase sem jednou procházel svoje sešity a našel sem toto.  Vlastně ani nevím co to přesně je, ale přijde mi to zajímavý tak se o to dělím:)) Jednotlivý výroky spolu nemají nic společného a sou řazeny v takovým pořadí v jakým sem je našel tudíž náhodně:))

Obrazy ze své duše přenáším do veršů, které se nerýmují..



Chybí mi tvoje obětí, které nikdy neproběhlo.



Dívám se ven z okna a přemýšlím proč tam vlastně hledím



Sice svítí slunce já přesto cítím kapky deště na mém levém rameni.



V hloučku na zastávce na mne všichni hledí přesto mě nikdo nevidí

Nic mi není, přesto se svíjím v bolestivé křeči, která netuším odkuď vychází