|
Ohňové hry
Na rozcestí
kousek
od hranice
vprostřed lesa
v zasněžený čas
za vlády tmy
hoří
čtyři ohně
každý pro jednu
světovou stranu
tvoří kříž
a pátý plamen
vprostřed nich
v místě protínání
Na kříž kruh
z lidského tepla
a z ticha
se probouzí radost,
plameny zhasínají
a znovu vzplanou
Jeníček nebyl první
To už tenkrát
v jeskynních časech
ohně u vchodu
dělily svět.
Venku je chlad,
tma a zlé šelmy
a doma
hřejivé teplo
a kožešiny.
A do tmy se musí,
to abys měl,
kam se vrátit.
Hraničáři
Na kopcích bdí
a dole v údolí
smíš klidně spát,
když víš,
že ještě
jasně hoří
strážné ohně.
Anebo
můžeš
vydat se do tmy
k jednomu z nich,
daleko
za poslední domy
a výš, než jsi kdy byl.
Pokud půjdeš,
budeš to ty,
kdo příští noci
nebude spát.
Čas světel I.
V jednom dni
posbírám
po bytě svíčky,
co se jich
za rok sešlo,
otřu je pečlivě
od všeho prachu,
vyčistím svícny,
rozestavím lampy
a ráno zbudou
jen
od vosku jizvy.
Je čas svíčky pálit
Čas světel II.
Už příliš
všeho světla
kolem,
města nespí
a my v nich
pomalu
přicházíme o sny,
hvězdy nevidět
pro všechny lampy,
výlohy a světelné řetězy,
daleko,
za městem,
se alespoň na chvíli
můžeš stát pánem
světla i tmy.
Je čas světla zhášet.
Na útesu
V časech,
kdy spěchají
všichni letadly
a kdy se raději
spoléhají
na vynálezy
moderní techniky,
vylézám vždy
s podvečerem
po zrezivělých
schodech
a rozsvěcuji
dávná světla.
Žďár
Je čas pálit,
aby se
dalo začít,
nezůstane nic
a vzpomínky
pohltí práce
(bude jí spousta),
země ožije
horkem a popelem.
Tak pojď,
vezmem svíčky,
půjdem do lesa
a budeme si
dlouho vyprávět.
Svítání dáme
spálená místa.
Strážci ohně
Uhlídáme,
schouleni v kruhu,
křehké
plameny svíček,
ještě se neumí
nerozhořeny
postavit samy
proti větru.
Jsme tu my,
pro ně,
pro naději.
Pohaslá
Uhasíná
ve mě
oheň,
s každým,
který
přijde
připálit si.
Uzamknout
plamen
do pevné nádoby
nebo ho nechat
rozhořet
na pláni?
Potměšile
Nevím, jestli
je světlo
lepší tmy
Světlo pálí
a oslepuje,
tma chladí
a probouzí
smysly,
některé již
bezejmenné.
A tak asi
necháme zhasnuto
a budem se poznávat
po temných stránkách.
|
Prameny nejsou
Zem vypila
poslední sníh,
pak ke spánku
zavřela se.
Vyhlížíš mraky
a lidé si vypráví
o pramenech,
které nezamrzly.
Kvalita vody
Je žízeň
vody ubývá
a u pramene
bojíme se pít.
Do hor je
daleko,
ale žízeň
tě donutí
vydat se vzhůru
(nebo se sehneš
a budeš v davu
čekat, až přijede
cisterna
na náměstí.)
Po vločkách
Dneska se zasněžilo
jen trošku
pro nás v městě
abychom se mohli
zasnít a potom
zpátky do práce
a ne celý den
obdivovat
z okna bílou
nádheru
a těšit se už
na víkend,
to proto sníh
leží až na horách,
daleko od naší
pozornosti.
Vlhkost vzduchu
Světlo se v mokru rozpíjí
a mlha cesty mění,
krajina v dešti
krajinou známou není,
bez deštníku za tmy,
toulat se promočený
přijmeš rytmy deště
a budeš proměněný.
Osvěžující
Měla bych se
zlobit,
žes mi
za krk
naházel
spousty sněhu,
a že jsem se
potom
chovala naprosto
neúměrně
svému věku,
měla bych
tě poslat domů,
už se stmívá
a rozjívení kluci
mají být doma
u maminky,
ale já tě
tiše zvu dál
a doufám, že
doma najdu
aspoň na hrnek
horké
čokolády.
Břehy
Máme slabost
pro pozdní koupele
v lesních jezírkách
a následné
hvězdočty
na skalce
pod starou
borovicí,
ale přesto
se nikdy
nepotkáme.
Chodíme každý
k jinému břehu.
Horské (ne)stezky
V horách jsou
hluboké závěje,
přicházím z města
a už jsem zapomněla,
že jsou cesty,
na nichž se boříš
a ztrácíš
a svah
se ti rozbíhá
pod nohama.
Přede mnou
trpělivě
prošlapáváš stopy
a pomáháš hledat
návětrná místa
a vracíš se,
když vidíš jak
v půlce svahu
končím na čtyřech.
Vracíme se
téměř za tmy
a vlastně to bylo
vcelku krásné
zapadané
odpoledne.
Pozor na záplavy
Již napadalo
příliš mnoho sněhu,
zem se dusí
těžkými závějemi,
ale roztávat
musí zjemna
nebo proud
vtrhne
do základů.
|
Bezromantická
Neumím se
přátelit
s větrem,
nehladí mě
a nešeptá mi
vzdálená poselství
asijských hor.
A nejvíc mi
vadí, když
zkouší předvést
všechnu sílu.
Plachetnice
Být plachetnicí
bez vesel
bez motoru
a nastavovat se
jen, kdo si foukne,
na to člověk
musí mít ladné boky
a být ze dřeva,
ale zase,
není to krásné?
Nastavovat
se někomu
zcela?
Závětří
V naší kotlině
dlouho nevál vítr,
je tu klid, těžko
a zataženo,
ale jestli
rozfoukáme mraky,
projasní se
a možná i
zahlédneme slunce.
|
Rozorání
Půda je ještě
neoraná,
přišel jsi,aby
tvůj syn
posbíral
plody.
Tvoje ruce
neznají
chuť hlíny.
Cesta zpět
Až se vydám
na cestu ke
kořenům,
mé tělo
už nebude
dýchat
a přitom budu
tak blízko
počátkům života,
uprostřed hlíny
se stanu
její součástí.
Vše se začne
prorůstat
znova.
K jádru věci
I hlína má
své živé jádro,
ukryté hluboko
v chladné zemi.
A co ty,
člověče uhnětený,
kde skrýváš jádro
pod kameny?
Zimní neúroda
Je nevhodný čas
pro toulání
v cizích zahradách,
všude
jsou vidět stopy
a stromy
jsou zkřehlé mrazem
/jenom zavadit/
Počkej,
až bude na co chodit,
pro tebe je zahrada
otevřená.
|
