|
Seděl jsem na louce a v dáli pozoroval mladého bejsbolistu.Mohlo mu být, tak deset, dvanáct.Sám si nadhazovala a snažil se míček aspoň trochu odpálit.Ale pokáždé, kdy se ze všech sil nápřáhnul, míček těžce spadnul na zem.Sebral ho a zkusil to znova.Opět se do míčku nestrefil.Aniž by mě viděl, aniž bychom se znali, držel jsem mu v duchu palce.Jak za snahu, tak trpělivost.Další nadhoz, další výkřik do přírody.Chtěl jsem mu jít pomoc, nadhodit mu sám.Ale neodvážil jsem se.Seděl jsem tam asi hodinu a pozoroval jeho prohry.
Ale pak to přišlo...
Opět si ztrnule nadhodil a napřáhnul.Jenže míček opět dopadl na zem.Avšak pálka letěla vzduchem.Točila se a prořezávala vzduch, než dopadla na okraj lesa.Chlapec radostí vyskočil a v obličeji se mu zableskly slzy štěstí."Konečně!Konečně!!",řval.
|
|
|