drfaust (Občasný) - 16.6.2005 > Jaké vědomí? o čem to mluvíš? nechápu. Zopakuji, co jsem říkal.
1. působí na mne strašně naplánovaně a odhadnutelně... od začátku se dá odhadnout jak to zkončí, což ji dost ubližuje (té básničce).
2. můj kontext. Mnoho čských čtenářů zná repliku z divadelní hry Vražda v salóním kupé: "...To je vaše ruka pane továrníku? Dovolíte, mohu si sáhnout? Děkuji. Né to není moje ruka." Je nemožné so tuhle repliku při čtení odmyslet (alespoň pro mne), a tak si nemohu básničku přečíst, tak jak bych chtěl... musím ji číst se znalostí té repliky, která působení básničky odvádí úplně mimo poezii. Ta replika je všeobecně známá a v postatě se stala rčením, používaným bonmotem nebo tak něco. Toho by si autor měl být vědom. Je sice možné, že příjdou čtenáři,kteří Cimmermanny nemají natolik pod kůží a vskutku budou číst tu básničku jako básničku, budou číst bez vedlejších účinků... a zůstane jim poezií. Avšak i kdybych zůstal u poezie, tak říkám, ta odhadnutelnost mně vadí.
A tvé větě: Ty se z té tvé četby ani nepoučíš, tak proč to čteš? Tak téhle větě nerozumím vůbec. Nechápu o jaké poučení ti jde? A už vůbec nechápu dovětek: tak proč to čteš? Nechápu odkud se to bere. Z jaké pozice tohle prohášení dokážeš ospravedlnit?! Ale jedno ti řeknu, čtu protože mě to baví a zajímá.
