|
| |
 |
Meditace Aničky se sedmou dimenzí - nirvánou
Autor: romann (Občasný) - publikováno 8.6.2001 (00:42:51), v časopise 8.6.2001
|
|  |
Už od minulého večera jsem si užívala psychoterapie, takže když jsem se ráno probudila, nebylo mi nic moc... Nejdřív ”jenom” pocity klidu a míru v mysli. Pak jsem zničehonic byla TAM. Pro TAM se velmi těžko hledají slova... ten tolikrát ztracený pocit boží Lásky a Dokonalosti byl zas tady... však kdo ho zná, tomu netřeba popisu a ostatním sebelepší popis stejně nepomůže...
A byla to Její božská Dokonalost 7. dimenze... jemná, lehká, elegantní, pohrávající si se vším kolem sebe... dávající vznik všemu, co známe tady dole... Co mě zarazilo, když jsem o tom pak začala přemýšlet – TAM nebylo žádná já, žádné ego... jen splynutí s Ní... žádné myšlení, prostě nic, jen Její božská hra...
Asi bych nemohla trvale žít v tomto stavu. Potom se postupně začalo ego probouzet zpět k vědomí a zase jsem myslela... a vzpomínala na svět... Na vlastní žádost spatřila ta šílená kola archetypů... náhlý záblesk uvědomění: ”VŽDYŤ TO JE TAKY JENOM SYMBOL!” Ale dobrý symbol... A zase sedmička... a jak jsem ještě před nedávnem neměla ani jedno Vědomí, najednou mám dvě... Jedno zůstává se Sedmičkou a snaží se s ní splynout (ale už to nejde)... a druhá se odpoutává a letí... vnímám obě, dění se prolíná... růžový svět sedmičky a zároveň Vesmír tak, jak ho známe ze Země... hvězdičky... proč? Nepřemýšlím o tom... ale, tuto hvězdu znám... Její světlo... napadá mě název, zapomínám ho... zato vím, že my jí říkáme Sirius... a na té planetě život... do toho se prolíná Dokonalost Sedmičky... už to neustojím... Motá se mi z toho hlava... usínám...
Když jsem pak večer četla cestopisy z Himalájí od dr.Bruntona, ”náhodou” mě praštila do očí kapitola nadepsaná Tajemství Siria... Popisoval tam obyvatele, s kterými navazovali spojení Tibeťané... Každopádni jsem to poedtím nečetla a ta shoda mých zážitků byla až šokující... Oni prostě umí věci a rádi se občas předvádějí... každopádně ten význam epizody se Siriem mi ještě není vůbec jasný...
Další den jsem si sedla nad rybník a meditovala... cítila jsem přitom 4. čakru, jak jí prochází světlo a láska... a všechny negativní pocity ze mě odpouvají... ...když vnímám, jak je mi příjemně, přeji si, aby ta meditace nikdy neskončila...
vždyť je to Pravda... není bolesti, není utrpení... leda v mysli... v meditaci není bolest, to jen ego si zpusobuje bolest... masochista jeden... ALE PROČ? Vždyť to je vlastni jedno... ego zmiz, rozpusť se... víš, jak je mi bez tebe dobře? V meditaci vždycky úplni zmizí vědomí já... ego je přehlušeno... ale jen dočasně, jak se ho zbavit natrvalo? Dokud je mysl soustředěná, ego je bezmocné... a když Mysl zapomene sebe sama, kde je potom ego? Ach, Bože... ne má vůle, ale Tvá se staň...
Pozn. inspektora: Symbol Siria znamenal Zdroj Všeho - Absolutno, jež je mimo časoprostor dějovosti
|
|
|
