|
| |
 |
Klíč k výběru vhodného plemene psa
Autor: Pavel Kastl () - publikováno 4.2.2000 (13:37:16), v časopise 5.2.2000
|
|  |
Klíč k výběru vhodného plemene psa
Téma výběru vhodného psího plemene pro konkrétního budoucího majitele bylo již rozpracováno v různých kynologických pracích. Já bych se o to nyní pokusil znovu, a to srozumitelným a originálním způsobem, bez zbytečných slov navíc.
Je zcela samozřejmé, že každé plemeno se hodí do jiného prostředí, nežli plemena ostatní. Také má jiné nároky na krmení, jiný charakter a odlišný temperament.
Je známou skutečností, že mezi typem člověka, který psa vlastní, a mezi jeho psem, by měla panovat určitá souhra. Přesně řečeno souhra mezi typem člověka a typem jeho psa. Tedy charakterový a fyzický typ majitele odpovídá určitému plemeni více, nežli plemenům ostatním, a s některými je dokonce v přímém rozporu.
Například čilému, pracovitému a pohyblivému typu člověka s rychlou chůzí a rychlými pohyby bude vyhovovat čilé psí plemeno, například knírač. A pokud má takový člověk o koupi knírače skutečně zájem, rozhoduje se tedy mezi třemi hlavními typy knírače: Kníračem malým, středním a velkým. Žije-li dotyčný člověk v městském bytě, pořídí si knírače malého či středního, kterého bude pravděpodobně stříhat tak, aby nosil trvale krátkou srst. Bude-li však dotyčný člověk takovéto temperamentní povahy žít v domě se zahradou, kterou bude chtít mít spolehlivě hlídanou, rozhodne se asi pro knírače velkého, kterému nechá spíše delší srst, bude-li pes celoročně držen venku.
Pro změnu člověk klidné povahy, s pomalou chůzí, kterému by vyhovovala jen jedna kratší procházka se psem denně, a který má raději plemena psů menší velikosti, pořídí si třeba anglického buldoka, který může být držen v panelákovém bytě. A imponují-li mu pro změnu velká molossoidní plemena a žije-li ještě k tomu v rodinném domku, může si pořídit kupříkladu anglického mastifa.
Každý člověk, který si pořizuje psa, by měl znát historii dotyčného plemene a vědět, k čemu a jakým způsobem byli jeho předkové používáni.
Kdo chce mít hodného psa co možná nejvíce snášenlivého a tolerantního k jiným lidem i psům, neměl by si pořizovat plemeno, které se používalo k ochraně lidí či dokonce k jejich stíhání (bojová a strážní plemena psů - pitbulteriér, pastevečtí psi, rottweiler, brazilský fila apod.), protože lze předpokládat, že jsou u nich agresivní projevy vůči lidem i psům daleko pravděpodobnější nežli u plemen, která sloužila po celou historii svého vývoje jen jako plemena společenská nebo lovecká (např. mops či výmarský ohař).
Jedno ze starých známých přísloví praví: „Jaký pes, takový pán, aneb jaký pán, takový pes“. Toto úsloví zcela jasně poukazuje na skutečnost, že charakter majitele má vliv na charakter jeho psa a naopak. Agresivní lidé mají obvykle též agresivnější psi, nežli většina jiných lidí, a stejně tak obráceně lidé klidní a vyrovnaní mají v průměru větší procento povahově vyrovnaných psů, než ostatní majitelé.
Vzájemný vliv povahy psa a povahy jeho pána pramení ze všeobecné zákonitosti působení vibrací každého individua na vibrace individua jiného. Každá povahová vlastnost, ať kladná či záporná, má svoji specifickou vlnovou vibrační frekvenci. Kdo má výrazný temperament a prudší povahu, má jeho aura více červené barvy, a kdo trpí pro změnu depresí, skleslostí a pesimismem, má na své auře tmavší odstíny. Přičemž jedna aura ovlivňuje auru jinou. A aura vzniká spojením duše s tělem, které ji tímto spojením utváří.
Rád bych věnoval pozornost faktu, že existuje poměrně úzká škála plemen, která měla v údobí svého vzniku a po celou dobu své existence poměrně jednostranné, tedy vyhraněné, použití.
Jedná se o ta plemena, používaná jen pro lov (např. barváři), nebo pro běžecké závody (chrti), či pro společenské účely (např. pekingský palácový psík). A z toho důvodu by měl člověk, který si takové plemeno pořídí, brát historii jeho vývoje a použití v potaz, a pořizovat si je jen k těm účelům, ke kterým se po dobu své existence a svého vývoje používalo. Jinými slovy řečeno, chceme-li od našeho psa jen to, aby nám dělal společnost, pořídíme si plemeno společenské. Chceme-li se svým psem pracovat a skládat s ním zkoušky z výkonu, pořídíme si plemeno pracovní či služební. Uvažujeme-li o účasti se svým psem na dostizích v běhu, pořídíme si chrta. A v neposlední řadě toužíme-li získat vhodného psa pro lovecké účely, pořídíme si plemeno výhradně lovecké.
Tedy jak z výše uvedeného vyplývá, ve vztahu mezi člověkem a psem musí panovat určitá harmonie, tedy soulad. Vedení a výcvik psa od jeho nejútlejšího věku musí odpovídat vnitřní povaze plemene i jeho vlastní individualitě. Je nesprávné cvičit společenského psa jako služebního, na dlouhé tůry a výlety do hor v parném létě s sebou brát neapolského mastina, a dopřát jen malého množství každodenního pohybu třeba barzojovi.
Čilý pes bude obtěžovat svého pána a ten bude svého psa omezovat v jeho přirozené aktivitě, a klidné těžkopádnější plemeno příliš čilý majitel zase pro změnu utahá.
Při výběru vhodného plemene poctivě přehodnoťme náš způsob života i naši povahu. Kdybychom žili na horské samotě někde v tajze, byl by pro nás vhodným plemenem kavkazský ovčák anebo šarplaninec, protože tato plemena mají vynikající bojové a hlídací schopnosti spojené s velkou odolností vůči nepřízni počasí. Je chybou je však pěstovat jen pro společenské účely nebo cvičit je jako psy hlídací v městských podmínkách, protože rozvine-li se u nich agresivita, stávají se nebezpeční v zalidněném městě. Tam nám naopak může dělat vítanou společnost třeba hladkosrstý boxer, který umí být, je-li správně vycvičen, dobrým hlídačem, a zároveň dokáže žít i v bytovce díky své krátké srsti.
Do rodinného domku, kam nechodí na návštěvu cizí lidé a kde chceme, aby nás pes hlídal, zároveň byl celoročně držen venku, a měl dobrý vztah ke všem členům rodiny, může být vhodná koupě rottweilera. Chceme-li se zabývat sportovním výcvikem psa, pořídíme si všestranného německého ovčáka a podobně.
Nejprve však, ještě před tím, než se pro koupi psa definitivně rozhodneme, měli bychom prostudovat dostupnou literaturu o plemeni, které si chceme pořídit. A seznámit se s několika majiteli tohoto plemene, kteří nám o něm mohou dát cenné rady. Teprve jsme-li si zcela jistí svým výběrem vhodného plemene po důkladném teoretickém seznámení se s ním, s přihlédnutím k našim povahovým vlastnostem a k podmínkám, ve kterých bude pes držen, jakož i s přihlédnutím k finančním nárokům na pořízení psa a na jeho stravu, pak teprve můžeme přistoupit k jeho koupi.
Jak je všeobecně známo, nejvhodnější je pořídit si štěně ve věku kolem dvou měsíců. Pak si na nás snadno zvykne a my na něj. Při koupi staršího psa nevíme, zda již není zkažený, co ve svém životě zažil a jak se může v té či oné životní situaci zachovat. Kdežto jsme-li se štěnětem v úzkém každodenním kontaktu od jeho nejútlejšího věku, můžeme si být téměř jisti, že pes při správném vedení získá dobrý charakter a žádoucí vztah ke všem členům rodiny. Ze své zkušenosti mohu říci, že vhodným údobím pro koupi štěněte je jeho stáří do maximálně čtyř měsíců. V této době štěně ještě psychicky nedozrálo, ale již začíná měnit zuby a lze z jeho zevnějšku odhadnout, jak bude přibližně vypadat, až dospěje. Ve věku čtyř měsíců má štěně téměř padesát procent hmotnosti, kterou bude mít, až dospěje. Již začíná být vidět skus a tak si můžeme domyslet, co nám z malého caparta vyroste. Při věku štěněte však zásadně nedoporučuji věk nad čtyři měsíce stáří.
Doufám, že vám má stručná studie o výběru vhodného psího plemene umožní dobře se rozhodnout a zvolit si koupi toho pravého, které vám bude vyhovovat a se kterým budete plně spokojeni.
|
|
|
