Svět je neustálé
                 hledání
                      přijmutí.

Voda se
       snáší k zemi,
proudí v moře,
a zas zpátky
        letí do oblak,
nikdy nenajde
        klidné zákoutí,
místo bezpečí
           a pohody,
kde mohla
      by se uschovat.

Otevřel jsem oči
        jsem mlád
           a jsem i stár
v svém poznání,
svět je
       koloběh,
láska je
        chvíle
a život -
       - neustálé hledání.

Slepili jsme
       ze snů
         balast přání
slepili
       jsme v srdci
                      nebe,
které
     nelze nalézt
                     tady.

Chvíle štěstí
za ty
      se platí,
není
    kout bezpečí,
není
     láska,
chvíle
   ty jsou
         k uzoufání,
svět
    není přístav
jen
   slzavé údolí.

Poddáni
     větrům
utopeni
    ve svých
        ideálech,
pomalu
     umíráme.

Zvěř
    je hnaná lovci,
které vidí;
    kolik v tom
       milosrdenství,
člověk
    nepřítele nezná,
neboť jím je
     jeho vlastní
                  život.

Kolik krásných
             zaslíbení,
kolik krásných
             začátků,
však
   nevidíme konec.

Snad
jen Bauxis a Filoména
              znali lék,
však
    než stačili
         nám ho povědět,
zbyly jenom
            stromy,
zbylo
     věčné obejmutí,
které
    hledáme.

Svět je neustálé
               hledání
                      přijmutí.