Svědomí

V železech liška poraněná

do ticha mlčí zradu.

Bolestí očka zakalená

odhalí mojí vadu.

V železech liška poraněná,

už neměří ocel zuby,

už nemá hlad a žízeň nemá,

už splatila všechny dluhy.

V železech liška poraněná-

a v noře za kopcem malé lišky

a na louce vítr zvedá-

výsadkáře z pampelišky.

V železech liška poraněná

vyhlíží Bílou Paní.

Upadám před ní na kolena-

rozevřít past jenž mne haní.

V železech liška poraněná

platí mi vzteklou slinu.

Otevřu žílu na zápěstí

a míchám tekutinu.

V železech liška poraněná…?

Už sotva vzpomenu si.

Železa pevně zaklíněná

v mé hanbě,

       v mé cti,

             v mém srdci.