Tmaví kluci jsou na světě nakreslení jemnou linkou černé tuše.

Jejich vlasy pramení ve zchladlých, ale vskrytu ještě živých oharcích, a proto svědčí o stále plápolajícím ohni.

Tmavé vlasy chutnají jako dřevo.

Uzavírají tváře jako pevný rám, nebojácně střeží drahocennou krásu.

Tmavé vlasy voní jako zemina mokřadů.

Jsou neodolatelný vodopád marnosti, který se samozřejmě nabízí, aniž by mohl omrzet.

Bílí kluci nosí na hlavách zlato, světlo a třpyt.

Světlost jejich vlasů je hloubka, bezelstně se zrcadlící na povrchu.

Zlato jejich vlasů je návnada, vábnička odvádějící pozornost k nádheře šperků, aby se na ní ukojili povrchní hledači a nevyplenili skutečný poklad.

Barva jejich vlasů je záře tryskající anebo prosakující z hlubin těla ven.

Světlost jejich vlasů je hebkost, nevinnost, průhlednost a prostupnost.  Připomíná lehkost věcí, které neváží nic a nic netíží.

Světlé vlasy chutnají jako voda, jako chmýří, a voní jako vůně sladkých bylin.