|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Kolekce Povídky
Autor: Venda (Občasný) - publikováno 11.10.2000 |  |
|
 |
| Tato kolekce obsahuje následující: |
|
 |
|
|
| Pokušení - 11.10.2000
Bloudil. Bloudil ne proto, že by ztratil cestu. Žádný konkrétní plán neměl. Prostě jen šel. Šel a uvnitř sebe rozjímal. Před očima měl písek a v tom písku snad viděl obrázky minulé i budoucí, věci vyhnutelné i nevyhnutelné, tisíce možností, směrů, cest.... |
| | HRA - 1.část - 11.10.2000
Uvědomila si rozčilené hlasy za svými zády až za chvilku. Přestala psát. Nějaký pán se hádal s číšníkem a přestával ovládat sílu svého hlasu. Trochu víc sklopila hlavu, aby jí vlasy zakryly obličej, a obrátila list v knize - případného pozorovatele musí napadnout, že si začala číst (a nikoli poslouchat). |
| | HRA - 2.část - 11.10.2000
Martin pročítal její první „recenzi“ a tvářil se všelijak, jen ne spokojeně. „Nejsi hráč, to je jasný.“ Vrčel a škrtal. Pak začal vysvětlovat: „Tohle je normální, to je prostě v každé hře… skoro… a tohle…“ propadala se pod stůl, choulila se do sebe, bylo jí nanic. |
| | HRA - 3.část - 11.10.2000
Probudila se dost brzy, nespala ani celých osm hodin. Bylo za chvíli poledne a tak si vyšla do města na oběd. Nechtělo se jí vařit jídlo pro jednu. V hlavě jí vrtaly myšlenky na její svět. Jak to bude vypadat teď? Bude schopna sledovat, jak se její lidé vyvíjejí? Pozorovat civilizaci? A co se vlastně stane, když se rozhodne zasahovat? |
| | HRA - 4.část - 11.10.2000
Před počítačem stála nerozhodná. Uvědomila si, že se v ní děje to, čemu se až doteď úspěšně bránila. Nechtěla si připustit, že by nad jejím dřív tak chladným a střízlivým uvažováním získaly převahu city. A přece něco v ní křičelo, aby nasadila helmu a pustila hru a omluvila se tomu, tomu… „Čemu?!“ řval v ní rozum a vědomě ho křísila. |
| | HRA - 5.část (poslední) - 11.10.2000
V devět ráno ji vzbudil Filip pokřikem, který od něj znala z prvního dne instalace: „I am ready, and you?“ Zvedla se a došla mu říct „dobrý ráno“ pěkně do mikrofonku. Pak dojedla zbytek polévky k snídani a cestou z koupelny se zastavila před zrcadlem. „Vypadám děsně. Už aby bylo po téhle práci.“ Někde na pozadí ji napadlo, že se jí bude stýskat. Ale zaplašila to. |
| |
|
|
