Čas je strašný krutovládce,
na cestu Tě zláká krátce.
Pojď, ukážu Ti cestu k ráji,
kde všichni jen radost mají.
Uvěř mu - a hlavu ztratíš,
z té cesty se nenavrátíš!
Mávne hůlkou malou svojí,
věř mi, každý se jí tajně bojí.
Zprvu hra ta nevinná
zdá se stále začíná.
Čas však nikdy nedohoníš,
nakonec jen slzy roníš.
Žárlivě si tajemství své střeží ´,
odhalíš je jenom stěží!
Jenom Ty se domníváš,
že ho cele v ruce máš.
Pak však roztáhne svůj plášť,
projeví svou velkou zášť.
Náhle rychlost svou zas změní,
uteče Ti a už není!
|