|
|
|
|
|
 Petr Vaněk (Občasný) - 13.7.2005 > já ti nevím... i když je fakt, že s určitými tématy (asi nejen v poezii) se každý potřebuje nějak vyrovnat... vypsat to, aby se k tomu už nevracel...
taková momentka...
| Body: 5
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 Jonáš (Stálý) - 18.7.2005 > Oj!
Ještě si představit pomlky nad prvním veršem, a je to sonet!
Jistě hluboce myšlené a prožité, ale i při dobré čtenářské vůli možná na povrchu příliš jednoznačné, samozřejmé (v tvém, pozitivním smyslu, pokud jsem mu dobře porozuměl).
| Body: 5
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 rohoz (Občasný) - 13.7.2005 > Poněvadž mám na tvou tvorbu zvýšená měřítka, dovolím si upozornit na věci, které mi až tak nesedí.
První sloka Osaměli jsme v naprostém tichu - toho večera je navíc a jakoby mlžil významový rozměr naprostého ticha
Druhá sloka - líbilo by se mi víc Tvé namísto tvojí, možná bych se obešel bez toho - na mé tváři, ovšem pokud zde není míněn políček jako kontrast k dalšímu, což naopak může být obraz vášně, ale zase se mi to s ohledem na poslední sloku nezdá.
3. sloka parádní, krásná stejně jako čtvrtá až na poslední řádek, kde bych napsal zaklínil naše stopy, poněvadž slovo zaklínil v daném kontextu je velmi výstižnéa to sebe v nás je jaksi nadbytečné.
To se mi to radí po bitvě, je to jen subjektivní
| Body: 5
| | | <reagovat |
|
|
| | rohoz (Občasný) - 14.7.2005 > zkrveživ>
Osaměli jsme
v naprostém tichu
dotek tvé dlaně
jako výkřik
proťal mou kůži
svlékání
stvořilo tvar
ženského prsu
střed života
vlhký
zaklíníl naše stopy
Opsal jsem tu báseň s mými subjektivními úpravami a přijde mi opravdu hezká a obsažná. Samozřejmě, že mohu uvést jen, co v ni vidím. Tak například v první sloce vidím strach z odcizení, to osaměli jsme v naprostém tichu je krásné vyjádření, zdůraznění, kam až jsme se dostali. Může zde být i jiný význam - rozhodnutí o početí potomka a to je rozhodnutí, na které jsme vždy, pokud nejsme nepřizpůsobiví občané - sakramentsky sami a je to moc odpovědné.
V životě to tak chodí, že když dva lidé se dostanou až na krajní vzdálenost od sebe, najednou si uvědomí, že za tím krajem už je jen propast a mají někdy potřebu to zvrátit, proto ten dotek může mít i takovou sílu. Mám-li vzít v úvahu možnost založení rodiny, pak obraz z dotekem jen podtrhuje velikost chvíle.
Sloka svlékání ve tvaru ženského prsu nádherně evokuje to, kam při takových příležitostech směřujeme, nemluvě o možnosti symbolu pro budoucí mateřství - to je ten druhý výklad.
A poslední sloka - zejména střed života vlhký je překrásná - a zaklínil naše stopy mi signalizuje právě zplození člověka z naší vůle. Tak tolik ten můj subjektivní výklad.
Na té básni se mi líbí, že nemá potřebu spontánně vyprávět a argumentovat, ale prostě pojmenovává sled událostí co nejstručněji, protože věří v jejich dopad bez nabytečných slov
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
