Tak si rychle uvědomíme, že lidské poznání a schopnosti na tuto úlohu vůbec nestačí. Když prožíváme-li božskou řeč i kódy Jeho řídících povelů jako proudy vířivých fraktálů, uvědomíme si, že jdou jen přibližně přeložit do slov, kterým mimo meditaci rozšířeného vědomí stejně nerozumíme. Ale ani pes domácí nám vždy nerozumí, ačkoliv se snaží.

Jak například dokonale pochopit, že lidská představa, že nás Bůh kdysi stvořil je mylná? Ne, že by nás kdysi vyhnal z ráje a ponechal osudu, ale jako Procesor neustále vytváří virtuální realitu a v ní nás, učící se systémy.

Je tedy zcela mimo nám známou sféru projevu a dějovosti, ale ta stejně vlastně ani neexistuje, je to Jím vygenerovaná představa stvořená pro náš i Jeho prožitek. Virtuální Hra Líla. Ani naše vnímání času vlastně neexistuje, On tvoří celou věčnost současně a neustále jako Svůj obraz projevu potencionality všech možností. Není nic mimo Něj, generuje celé Bytí v naprosto vyvážené struktuře archetypů.

Jelikož není oddělenost, existují pouze různé vazby, je pojem já a ne-já velmi sporný. Při bližším zkoumání si uvědomíme, že vlastně každá část hierarchie Stvoření tvoří úměrně svému postavení na ni a nastavení. Každý přece tvoří fyzické, emocionální i mentální struktury. Sen či vizualizace je méně dokonalejší než realita, není totiž tvořena nejvyššími silami, ale i v nich si jsme často jisti, že jsou reálné. Mají proto stejný či podobný základ.

Ptát se pak kdo stvořil Jeho je vlastně směšné, když Ho nejsme schopni pochopit. Otázka je to však dobrá, ale i Inteligence o mnoho řádů vyšší než naše, tedy božská, s ní má nekonečnou práci bez jednoznačného výsledku. I Sám pro Sebe je záhadou. Tvoří vlastně proto, aby Sám zkoumal odkud vyvěrá. Musí to tak být, jinak by Stvoření bylo banální. Vše v Něm jde do Nekonečna…