ty věže tenkrát ..

pamatuješ?

očima nás vytáhly až nahoru

do mraků

co skrz tmu nebyly vidět

- do toho potoka

co se vypařil

aby nám ukázal

stále měnící se tvary

pamatuješ

na všechnu tu sílu

pohybu

ve výškách?

já vzpomínám na pomalá

odloupávání kůry

až na mízu jednotlivých rodových podobností

na mízu toho, co může

rozdělit

někdo má lásku ve strachu

v plachých a placatých barvách

ledových stěn kolem

sebe

někdo zapaluje krb

a netuší

že teplem roztaje vše

v tom druhém

- až do původní podoby

potoka

který bude hledat

bezpečnější

podobnější krajiny

zim