TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

		Co? Kdy? Kde?

>		Co? Kdy? Kde?

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Totem: tentokrát červnový
Autor: R.Samildanach (Občasný) - publikováno 19.6.2001 (05:25:37)

R.Samildanach (Občasný) - 23.6.2001 > všichni: Protože došlo k takovému malému nedorozumění a vznikly dva komentáře k červnovému čtení a ten druhý příspěvek od Pišišvora je moc dobrý a podstatně doplňující, přikládám vám jej také k přečtení. Byla by škoda, kdyby jste jej nečetli také: :c) Pišišvor: jaké zamilované pohledy? Ty jsi mi neposlala ani jeden! :c)))) Červnový Jazz klub: Pišišvor Tak jsme se opět sešli, staří “Totíci”ve známém, ale pokaždé jiném Jazz klubu, a probudili v sobě na chvíli poetickou duši. Hned na začátku bych zdůraznila jedno velké plus autorských čtení v Jazz klubu - - totiž jejich originalitu. Pokaždé jsou jiná, v jiném složeni, a proto věřím, že nikdy neupadnou do stereotypu. Pro ty, kdo nepřišli: v neděli účinkovali Janek a Luboš se dvěma sličnými, ale pro nás zatím neznámými dívkami. Zpočátku prázdny sál se v průběhu přednesu naplňoval, takže to nakonec s učastí bylo lepši než minule. Program byl stejnoměrně rozdělen na hodinku tvorby a na hodinu hudby – zda se, že hudbě se věnuje čím dal větší prostor, takže bychom mohli vymyslet příhodnější název pro autorská čtení… co takhle Autorská hraní? Herci hraji, hudba hraje, autoři si hrají se slovíčky a vůbec, všichni si na něco hrajeme…  Námět hraných scének přednášejících byl myslím podařeným obrazem námětu většiny básni a povídek, které na Totemu vídáme – láska a rozhodování. Na jevišti se střídalo dobro a zlo v podobě Múzy a Našeptávače (dalo by se říct také Optimismus s Pesimismem) a mezi nimi stál člověk před důležitým rozhodnutím o své lásce. Janek se zdál být přesvědčivým našeptávačem – zloduchem a škodolibcem díky svému tajemně zbarvenému hlasu… ale stejně nakonec zvítězilo dobro a naděje – jako vždy  Přednes byl celkem v pořádku, až na malá přežblebtnutí, a se scénkami dobře sladěny. Myslím, že to bylo dobře připraveno, žádné improvizace. Luboš už ve čteni upustil od dramatických projevu, které některým autorům hýbalo žlučí a je vidět, že se zlepšuje… tentokrát jsem se mohla víc soustředit na obsah básně než na přednášejícího . Jankovi to také občas ujelo do hraní, ale neznělo to nijak křečovitě, holky četly pěkně (Múza měla takový zvlastní přízvuk – nebo se mi to jenom zdálo?). Škoda jen, že se na některé, podle mě pěkné, povídky nedostalo (např. od Rezi, Hackmana nebo Lian)… asi nebylo dost času  Po přestávce přišla na řadu skupina (ani se nepředstavili) dvou hráčů na kytaru a na příčnou fletnu. Ne že by hráli špatně, to určitě ne, ale mému sluchu jejich hudba příliš nelahodila. Zdála se mi melancholická a trochu nesrozumitelná… neuškodilo by říci před každou skladbou alespoň jeji nazev nebo námět. Druhá skupina přišla s trošku odlišným žánrem a usínající publikum hlasitou hudbou ožilo. Temperamentní zpěvačka měla krásny sytý hlas, jen ji občas přehlušila hudba, takže nebylo příliš rozumět slovum. Ani klávesista nezpíval špatne  Co následovalo po Jazz klubu se ani nedá popsat, bezva atmosféra, dobré jídlo (z jednoho talíře se najedlo pět lidí, děkujeme Lili ), pár lahví vínečka, několik desítek tisíc zamilovaných pohledů, … výlet na Kampu, fotografovaní patníku, koupel ve Vltavě… apod. Jsem ráda, že se takhle jednou za měsíc sejde takováhle partička příjemných a nenormálních lidi.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli R.Samildanach
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + šest ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game