ztratila (Občasný) - 12.9.2005 > to je jen část vzpomínek jednoho typu, ten svět dospělých.
třeba pro mě úplně stěžejní podmínka: ve školce byl kluk, co nesnášel pohled na krev. omdlíval. jednou, když jsme vedle sebe seděli na těch maličkejch židličkách a koukali na tabuli na nějaký obrázky mi řekl, ať řeknu učitelce, že omdlí. Ale nikde žádná krev nebyla a já usoudila, že si dělá srandu a decentně jsem ho poslala k šípku. 1-2-3 a on urobil na tý židličce kotrmelec dozadu. Omdlel. Pro mou osobní mytologii je to dost důležitej příběh. Dětství je zahrada, kterou máš dokonale prochopzenou a až od určitýho bodu se do ní vracíš a koukáš, co si ne/pamatuješ. A leccos tě ohromí.
