Zakonzervován oknem
sedě u stolu
pomalu hloupnem
míchám náladu

v hlavě
cosi zvoní
Už tu je!
Už zas není

z mikrosvěta
když se vyloupnu
vlezu do světla
plavu po proudu

až řeknu dost
co se mnou za zmítá
jak tonoucí o kost
se zachytá

nakonec zasunu
hrdlem vně
časem posunu
neprodleně

při večerní
inventuře:
tak tohle není
dobře!