|
Ztrácím spojení
morseovka po vodě je vraní
rušivé vlny
rušivé vlny z nepokojů
když po tělech plyne nám vor
podzimních nálad
tak kudy, převozníci, kudy?
Už si mě nevezme
a ani zítra . . .ne
ztrácím se spojením
odněkud ranní tesknutí
ale vždyť…
já ještě nedohrála
víš - - - kolik mám očí ?
páv!
Je mou noční můrou
nesvedu posčítat všechny páry
je tolik metamorfóz vína
a vy . . .
pak dostala jsem dopis
korespondence v balíčku cigaret
ťal mě pach
páleného papíru
než jsem si ho přečetla – zmizel
ten dopis jsem nikdy nedostala
ale tolik
tolik
jsem chtěla být
Tebe jsem zahlédla
v prach se obrátit
a až jednou uzvednu
tvou zvířecí podobu
budou zrát mraky
už zase
už zase těsně
před bouřkou
a Ty jsi mi
jsi mi --- umíš mě napsat vodou
Cyrano z Vranova?
Viděl jsem tě v noci
pokoj plný jisker – hotový rej!
stála jsi uprostřed
prsty provinile v marmeládě
A co když to byla…?
Ne! Neříkej…mlč…
vždyť lampa byla zhasnutá
a poslepu je krev také sladká
viděl jsem tě v noci
byla jsi sen – nebo jen přelud
z láhve za oknem?
Do písku vtlačili jsme
půlnoční slunce
a kocovina nejasných náhmatů
kdo pulsuje v čí mlze
s tranzistorovým rádiem v podpaždí…?
Nesem vám – zprávy
spala na fazoli – vím to určitě
v pět ráno myslím
dýchám pozpátku
myslím
divoce
divoce se myjí – tak budiž zhasnut
lampiónový průvod pod obočím
značkují hladinu
za brýlemi zšeřeno
a červi v dlaních
se učervili
myslela jsem
že mě utopí
ale
Děravé deky na sochách vran
rozpínáme se
a ona zvadlá odchodem
kdosi stlouká střechu - - - žaludový čardáš
tiše plížíme se v sebe
tiše vámi jsem s
rostu vámi
po dešti
jste mi nejblíže
odlesky čaje ve tvářích
rostu s vámi lánem podzimního rána
železnými šrouby hladiny
přirůstáme
si | 
