Rázně kráčela ulicí. Řekla si ,že dnes ,dnes přišel ten den. Sama si nebyla jistá jak k tomu došla,ale věděla ,že je to tady. Na rohu zabočila a rozběhla se. Slzy jí tekly po tváří a mazali všechny naděje Nechtěla věřit Ruce v pěst zaťaté jakoby tak pevně svírala naději, která jí pomalu utíkala vzdalovala se od ní jako vlastně všechno kolem
Doběhla na most a nohy se jí rozklepaly nebyl tady , doufala,že snad za chvilku zjeví se snad za chvíli přijde a ukáže jí cestu
Opřela se o zábradlí a nechala vítr aby jí cuchal vlasy a rozptyloval jí slzy po tvářích už si toho ani nevšímala
Oči upjala k jedinému bodu Bodu pevnému jako skála k bodu ,který jí vnukl myšlenku života...smrti V hávu blížila se osoba Ona věděla ... v hlavě jí bušilo JE TO TU
S nečekanou ostrostí chytl ji za ruku ztrhl černý kabátec roztáhl křídla a i s ní , vydal se na dalekou pouť...
|