TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

>		Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
Autor: freeworld (Občasný) - publikováno 9.10.2005 (11:33:14)

Původně jsem chtěl v rámci dnešní rozcvičky spočítat křídla, ptáky, kapry a hladiny v díle nicku zkrveživ. Mou pozornost však upoutal další odporně nečeský nick - Smetiprach, jehož ohromná popularita nasvědčuje, že se jedná o dalšího z řady známých známého, či diskrétně vyšeptaný alternick.

Nuž k věci!

Když se má babička (dej jí pámbu nebe) vdávala, psal se tuším rok 1942 a válka neválka, dědek - sedlák a násilník - dával na odiv své bohatství automobilem. Tak se to tenkrát říkalo, čtyřslabičně. Když můj otec rozum bral - řekněme v půlce let padesátých - dominovaly už polím traktory.

Zatímco tedy zemědělci už půl století strkají klíč do zapalování a vyrážejí s rachotem zorat pole, průměrný český psavec si sedne na kozlík svého stroje času a vyjé vyjé - hybaj vázat povřísla s celou rodinou. Fascinace některých autorů z Totemu slovy jako "sláma", "pole", "šípkový keř" apod... naznačuje, že se tito lidé ze světa, o kterém píšou, setkávají převážně v chlaďácích Tesca s brojlery, kteří v igelitových pytlících rostou na stromu jménem brojlerovník. Kromě Smetipracha (či smetiprachu) v tomto oboru venkovského kýče vynikají Jonáš Hájek, egil, drfaust a celá řada jiných. A přece taková výkrmna brojlerů je fascinujícím místem děsivé baudellairovské poezie... To by ovšem o ní musel laskavý student či mladý vědecký pracovník nejprve něco vědět a "zaject" si tam na ten obludný sběr a dále sledovat, jak děsivá mašinerie lidská vytvořila ze zvířete plod, který je automaticky usmrcen, automaticky oholen (oškubán, tak tak - oškubán) a vykuchán.

Smetiprach - abychom se vrátili k němu - se odkazuje na Kainara, alespoň poznámkou u svého nicku. To je dobrý vzor. Kainar každou svou řádkou dokazoval, že básník může být současně skromný, civilní a přece velký. K tomu ovšem potřebuje velkou dávku soustředěnosti, postřeh. Kdo by se neušklíbnul, když se třeba egil vydá "hledat svobodu do polí"?

Připusťme, že by to skutečně básník (nikoliv psavec) udělal... Jak by dopadla jeho cesta? Už po několika krocích by ztěžka táhnul zablácené boty - byl by tam zbytečný, osamělý, kolem by rachotily stroje ovládané lidmi, kteří tam mají co pohledávat, a básník by si uvědomil, že je naivní a prázdný trouba, a ztěžka by se vlekl domů.

Venkovský kýčař (slovo kýč znamená v podstatě totéž, co slovo "falzum") Smetiprach však podobně jako všichni ostatní psavci téhož žánru nepozná toto existenciální drama, protože není ani sebou, ani nevnímá svět kolem. Stačí mu popisovat ilustrace z Babičky Boženy Němcové a již máme venkov a 30 tipů!

Poznámky k tomuto příspěvku

	tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > freeworld> Takže to, co říkám, jsem si vymyslel převážně ze socialistických učebnic... Hmm... Žádnou jsem nečetl, ani nevymyslel. To, o čem mluvím, je v podstatě Nortrop Freye a následující Nová kritika (jesli se nepletu). Nepletu si nic. Kritika je tvůrčí tím, jak dokáže osvětlit dílo z hlediska jeho přínosu k literární tradici. To je ovšem něco jiného, než osvětlování samotné působnosti díla. To se děje většinou jen jaksi mimochodem a jak říkáš, není to osvětlování ale poukazování na světlo díla... kvůli nějaké argumentaci. Navíc není zcela pravda, že by bylo dílo čitelné bez tradice kritiky (on by bez ní ani nevzniklo, a když, tak v jakési základní, primitivní podobě). Vědecká kritika rozhodně není od toho, aby zařadila. Od toho je tu literární historie, nebo "kritici" provozující historickou kritiku... což je už dlouho kritizovaný přístup. Vědecká kritika musí totiž poznat novou věc... poznat návaznost na literární tradici a přitom také poznat, že nemůže jen zařadit, že musí přidat novou škatulku. Stvoření škatulky je, světe div se, také zázrak. Takže žádné zařazování... Druhým význam slova kritika máš asi na mysli tu lidovou verzi, která znamená zkoumání kladů a záporů. To je také impotentní přístup, ale je to přístup užitečný kantorsky. Ta kritika, o které mluvím, je samozřejmě živou složeninou obou komponent. Nejde jen konstatovat přínos. Nejde jen říct že tady je kýčové slovo. Nelze jen zařadit. Nelze jen rozebrat strukturu. Musí se (ideálně) vše dohromady. Tebou jmenované autory neznám (nejsem příliš sečtělý), ale pokud jsou to opravdu skvělí kritici, jistě jen prázdně netlachají a něco tvůrčího z jejich textů vychází.

		<reagovat

freeworld (Občasný) - 18.10.2005 > Tichotame - soustředěnost, s jakou tvrdíš nepravdy, je ohromující. Že neznáš elitu evropské literární kritiky, to ti budiž odpuštěno, ale to ostatní ne. Kritika je tvůrčí především tím, že likviduje šmíru. Role kritiky je systematické prosekávání džungle na všech stranách - džungle špatného umění, ale také para-vědeckých blábolů. Kritika je zde od toho, aby tříbila vkus, kritika popravuje, ale může také vyzdvihnout. Kritik je komentátor sportovního zápasu, který je natolik sběhlý, že rozezná, kdo je talent, a kdo mamlas, kdo předvedl špičkový výkon, a kdo má na víc. Kritik může - ale nemusí! - vysvětlovat. Velký kritik často na vysvětlování rezignuje, protože ví, jak snadno lze zabřednout do nedefinovatelných pojmů. Samozřejmě přitom využívá svou autoritu. A pak existuje jistá škola - řekněme - kritiky pro podprůměrné žactvo. Těmto se musí stanovit pevná pravidla, aby nepáchalo z titulu svého postavení nenapravitelné kulturní škody. Ale já doufám, že přes tvé okouzlení touto školou pro podprůměrné, si brzy uvědomíš, že na tomto břehu stát nechceš. Nerad bych, abys po zbytek svého života zásoboval lidstvo obludnostmi, jako je tato: Navíc není zcela pravda, že by bylo dílo čitelné bez tradice kritiky (on by bez ní ani nevzniklo, a když, tak v jakési základní, primitivní podobě). Nebo tato: To, jak je dobrá, řekněme krásná, záleží na to, jak dokáže navázat na soudobý kontext kritiky kritizovaného stylu Jak říkám, hovoříš pěkně, ale neříkáš pravdu.

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > freeworld> O tom, že kritika likviduje šmíru, jsem mimo jiné psal v minulém púříspěvku. Že je tím tvůrčí, je tvůj názor - já myslím, že je tvůrčí něčím jiným. Myslím, že je tvůrčí konstruováním literární tradice a také v jistém smyslu tvorbou literární tradice. Tento proces kanonizace je sice kritizován pro svou selektivnost a nespravedlivost, nicméně bez tohoto procesu by tu nebylo žádné konstruktivní(protože pracně dlouhá staletí konstruované) povědomí o již napsaném. Autor by se musel spokojit s tím, že umí číst a psát... a něco napsat. Do krátkých řádků by ho třeba někdy napadlo psát. Třeba by jej napadlo i souzvučit. Tento první autor by své výtvory dal přečíst dalšímu básníkovi. Ten by se poučil a posunul hranici dál. Provedl by kritiku a na základě této by pak tvořil dál. Kritice se nelze vyhnout, lze jen pálit již napsané a konstruovat to jakoby od začátku, ale tou samou silou. Tím vysvětluji první větu, kterou ze mne cituješ a kterou nazýváš obludností. Docela by mne zajímalo, jakou máš k mnou popsanému procesu alternativu. Ke druhé větě: Vše je třeba dělat návazně, jinak se to vymyká lidské řeči(písmo) a tedy i rozumu. Tma má smysl jen proto, že víme o světle. Dílo má kvalitu, protože je tu kritika. Ta kritika je prvotně individuální, intuitivní, tvůrčí, aktuální... ale její dějiny se musí kanonizovat, aby se dochovalo něco jako paměť. Člověk je posedlý tím, dělat věci poprvé... a když ví, že něco již bylo, nedá mu to a zjistí si o tom vše.. a pak udělá něco skutečně nového. Je to bléhové i krásné zároveň.

		<reagovat

freeworld (Občasný) - 18.10.2005 > Nikoliv. Mýlíš se a navíc kličkuješ. Kritika je tvrůrčí konstruováním literární tradice? Nikoliv. Největší umělecká díla nejsou zařaditelná do žádné tradice, nevznikají díky "kritice", nýbrž jako přirozená exploze tvůrčích sil - talentu. Ta "kanonizace", o které mluvíš, má smysl pouze v rámci budování jakési státní/národní kultury. Poměr živých děl "kanonizovaných" a "nekanonických" je v příkrém neprospěchu vůči této "státní kritice" - neboť o ničem jiném nemluvíš. Povědomí o již napsaném se udržuje zcela přirozenou cestou - některá díla žijí stále, a některá jsou v péči archivářů. Což je v pořádku. Avšak nebývá to "vědecká kritika", která objevuje v archivech velká díla - bývají to sami umělci. Komunikace mezi tvůrci a čtenáři, stejně jako mezi tvůrci a tvůrci nepotřebuje prostředníka. Ve své řeči a "souzvučení" atp. právě podléháš chorobnému teoretismu. Odhalování metra a celé řady jiných vlastností poezie probíhalo skandováním dobře zapamatovatelného vyprávění. Čili zde dochází k přirozenému vývoji, který mohou vědní obory zachytit, ale nikoliv vytvářet - stejně jako je tomu s jazykem samotným. S pojmem kritika zacházíš nadmíru volně. Výměna zkušeností a přirozené čerpání vlivů je jedna věc, druhou věcí je vytváření jakéhosi konstruktu. Čili - mluvíš-li o vědecké kritice, pak skutečně drtivá většina uměleckých děl byla vytvořena zcela mimo oblasti jejího působení jako následek spíše sociálních procesů než teorií tvorby. Ten tvůj lineárně optimistický graf prostě není pravda. Vlivy, které mění podobu a obsah vyjádření tryskají zpravidla z nečekaných míst (ostatně jde spíše o nápodobu a koláž, slova jako "růst" a "vývoj" zde hrubě zavádějí)- rolí vědecké kritiky je tomuto faktu se navždy divit a obhajovat právo na své akademické platy. Ke tvé druhé větě - řekl jsi něco jiného. Řekl jsi, že kritika je dobrá=krásná (naivní sokratismus) tím, jak navazuje na to, co již bylo řečeno. Avšak - co když to zboří, nebo řekne pravý opak, nebo silným hlasem řekne něco úplně jiného? Nazval jsem tvou představu představou naivně-optimistickou, představou lineárního vývoje, navíc je i kolektivistická a byrokratická a nesmírně autoritářská, jakkoliv tomu tupíš hrot. Kanonizovat se nic nesmí, jinak vzniká strašlivý chaos v hodnotách, nekritizovatelnost. Pro mne je děsivé, že mladý a talentovaný člověk vysloví něco podobného. Ta paměť, o které mluvíš, to je prostě přirozená komunikace, která nezanikne, dokud nezanikne opodstatněnost sdělení. Kanonizace celé řady podprůměrných obrozeneckých pisálků tuto komunikaci nenaváže, zatímco 2000 let starý Satyricon se vždy znova prodá. Lidé si to říkají mezi sebou. Ano - do jisté míry může být i toto označeno za jakousi pozitivní kritiku, ale to je slovní balast, zcela neužitečný. Dobrý kritik je generál, který určuje směr, označuje slabá a silná křídla, může (ale nemusí) být ideologem, může označovat odumřelá ramena, kýč, brak, může to být bojovník v prostředí, kde některá skupina zaujímá pozici nepřiměřenou hodnotě jejich práce. Pokud prosazuje něco, o čem ostatní nejsou přesvěčeni, může i chválit, může vysvětlovat, co jiným uniklo. Může - ale není to jeho primární role, není to jeho poslání, a co je nejdůležitější: Profesionální kritik není postavou sine qua non, stejně jako sportovní zápas proběhne i bez přítomnosti komentátora a lidé na něj přijdou. Rozhodl jsi se posvětit svou vlastní platónskou ideu kritika, což je prostě nesmysl.

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > freeworld> Exploze talentu je nemožná, pokud zde není nějaká vypracovaná stylistika. Exploze básnického talentu není možná bez předchozí znalosti "co je to báseň" a "co je to dobrá báseň dnes". Teprve když toto expolodující talent má nějak k dispozici, může vytvořit něco co tyto hranice přesahuje. Jedná se ale pořád o negativní vymezení vůči literární tradici a literární vědě a její tradici. Explozi talentu za hranice napsaného literární věda přímo předpokládá a rozhodně takovouto aktivitu nechce tlumit. Kanonizace má smysl pro celý literární svět, nejen pro národy. Ale nebudu se opakovat. V archivech je možné najít kousky pomenuté kanonizací jen díky tomu, že víme, podle jakých kvalit hledat... Pokud ta díla nacházejí převážně umělci, jak říkáš, tak jsou tito umělci při tomto "nacházení" v roli kritiků... Píšeš: "Čili zde dochází k přirozenému vývoji, který mohou vědní obory zachytit, ale nikoliv vytvářet - stejně jako je tomu s jazykem samotným." Tady se mnou v rozporu nejsi. Nevím, proč myslíš, že jsi... Literární věda je pozitivní věda... Hranice vědy překračuje kritika, která zapojuje individualitu kritika, který by s "pozitivním" přístupem těžko mohl zaznamenat ony exploze talentů. Literární věda není jen věda... Ještě po lopatě: ano, exploze talentů předbíhá současnou kritiku. Ale ne tu minulou, protože ta je předpokladem. Nepopírám, že autor nemusí znát žádného kritika a přitom na základě sečtělosti vytvořit přínosné dílo. Tuto sečtělost ale nesežene jen tak z prázdna: potřebuje číst dobré věci. Tady nastupuje ta funkce kritika, o které mluvíš jako snad o jediné: funkce hodnotící a třídící semeno od plev. Toto třídění ale není jen pocvitové, to už vychází i z vědy, to vytváří kánon knih, který může autor kritiky neznalý číst. Defakto ale čte to, co mu dovolí číst kritika. Jistě je tu jistá volnost, ale to je přirozené: nejsem tak úplně na poli vědy na jedné straně, ani na poli výroby na straně druhé. Jsem u umělecké kritiky a uměleckého díla. Vědeckost je chtě nechtě implikována v obojím. K tomu lineárnímu vývoji zopakuji co jsem již psal. Nejde o to, aby se navazovalo stvrzováním minulého. Jde o to, vymezit se na základě minulého. Třeba negativně. Příklad takového negativního vymezení by mohl být: Ty jsi ten, který není koněm. Rozumíme? A co se týče té "krásy" kritiky, neměl jsem na mysli ani tak sokrata, jako Baudelaira. Nekritizovatelnost a chaos zavládne naopak při nekanonizování. Pokud někdo napíše něco skvělého, znamená to, že je to v nějaké tvůrčím vztahu vůči již napsanému (a v kánonu nějak zastoupenému). Bude-li takové dílo opomenuto - je to škoda. Dá se ale objevit v archivu a kanonizace jej vůbec nebude poškozovat. kdyby nebyla, bylo by na tom dílio stejně: nebylo by v kánonu. Když tu kánon je, je tu i naděje, že se do něj dílo někdy dostane. Jde jen o distribuci, je to technický a ekonomický problém spíš, než že by sám kánon něco zabíjel. Kánon volí jednu mžonou cestu umění, přičemž jiné nevyužívá a třeba se k nim časem dostane. Když by kánon nebyl, nebylo by umění. Slovem kánon rozumějme stromovitý útvar z děl, které na sebe nějak navazují (třeba i negativně - to skoro nejčastěji).

		<reagovat

freeworld (Občasný) - 19.10.2005 > jak rikam - mas to krasne vymysleno - podobne jako Boris Cvek sve nabozenstvi, ale stejne jako v tomto pripade - to bohuzel ve finale neni pravda. Ted nemam cas... Vim o tomhle rozhovoru, ale navazeme na nej az za par dni. cau.

		<reagovat

ztratila (Občasný) - 20.10.2005 > mě fascinuje totéž - šípky, tráva, krůty, obráběcí stroje. nekecám!

		<reagovat

ztratila (Občasný) - 20.10.2005 > tichotame, co je dobrá báseˇn dnes? definuj prosím...

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 20.10.2005 > Ztratila> Dobrá báseň dnes - to je otázka na konkrétní dílo. Kdybych tvrdil, že se dá dobrá báseň prostou logikou odvodit z kritiky, mohl bych napsat definici dobré básně. To ale netvrdím. Mohu jen říci, že dobrá báseň by měla mít přínosný vztah k literární tradici. I tady je ale ošemetné mluvit o "dobré básni", jedná se spíš o "dobré dílo". Slovo "dobré" přitom jednak visí ve vzduchu a druhak stojí na zemi. Tím pevným je pro něj řekněme vědecké posouzení stavby básně ve poovnání s již napsaným (poovnání - nikoli zařazení)... a druhou, volnou částí, která tvůrčím způsobem jakoby přináší nový materiál do části první, je právě subjektivní soud kritika, který při tomto využívá intuice, rozumu, citu... Tedy je slovo "dobrý" nevědecky definované. Záleží ale přecijen na jakémsi vědění... které člověk potřebuje, aby mohl o "dobrém" vůbec mluvit, aby toto slovo mělo význam. K tomuto vědění se prostě jen přidává subjektivita. Ta však není neomezená a jejím úkolem není vetovat všechny teoretické kecy výkřiky "bravo!" nebo "achich!". Tato subjektivita kritika své plody znovu vyjadřuje jazykem vědy a pokud tento jazyk nedostačuje subjektem nově poznaným poznatkům, naváže se nový kousek torie. jak vidíš, mohu definovat jen to, vůči čemu bude báseň popisována jako dobrá, ale předpovídat samotnou báseň je nesmysl, už proto, že od ní čekáme také jedinečnost.

		<reagovat

ztratila (Občasný) - 20.10.2005 > předesílám, že trpím neduhem všeobjímající pochybovačnosti, ale přesto: je ten vztah básně k vědě nutný? pro tebe třeba ano, ale obecně vzato podle mě určitě ne. můžeš si o básni něco myslet a považovat ji za dobrou, špatnou nebo třeba puntíkatou, aniž si ji poctivě rozpitváš a zařadíš do nejrůznějších možných kontextů. já vim, je to tvůj přístup a je úpně legitimní, ale je jen jeden z mnoha možnýchm, není pdole mě obecně platný. pokud by to tak bylo, literatura by se změnila a nešlo by ani tak o ty pocity a barvy a příběhy, ale o jněco mezi šachovou partií a operací. ne?:) není osobní útok, ani tě nechci přesvědščovat o nepravosti tvýho přístupu - všechno je v pořádku, jen mě zaujalo, tak podotýkám.)

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 20.10.2005 > Ztratila> O nutnosti existence vztahu básně a vědy jsem psal v odpovědích freeworldovi. Běžný čtenář užívá plodú vědy nepřímo v tom, že díla vůbec existují. Kritika je tedy důležitá zejména pro tvorbu umění. Kdo hodně čte, čte nejen literaturu, ale také výsledek interakce autora a kritiky. Ta mohla být opět nepřímá: autor četl a odvodil si v sobě strukturu, kterou intuitivně doplnil o svůj díl. Pro praktického čtenáře je v drtivé většině případů hlavní sečtělost. Já si při čtení nic nepitvám, pouze čtu ty příběhy, obrazy a při tom hledám nějakou jedinečnost. Vkusový aparát ideálně funguje transparentně, jako například hudební nástroj (nehrajeme na buben pohyby, ale přímo hudbu). Když ale dojde na věc, můžeme se na vkusový aparát podívat věcně. Tuhle možnost většina čtenářů nevyužívá, protože to není jen možnost, ale také náročný úokl. Transparentního vkusového vnímání je ale schopen každý.

		<reagovat

ztratila (Občasný) - 20.10.2005 > a se chytám slovíček jakonejmenovaný prejgénius: spisovatel vůbec nemusí rád číst. co třeba landman?

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 20.10.2005 > Ztratila> Ne všichni spisovatelé posouvají literaturu dál... A nějakou základní stylistiku stejně musel okoukat, i když třeba ne "rád".

		<reagovat

tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > Tvorba alternicků, jejich naschvál špatné maskování a přitom naivní lpění na vlastní autenticitě... to je myslím docela nenásilný a ve zdejším prostředí zdravý protest proti internetovému rozpadu. Trapné to je - ale právě to je ten protest. Není to můj styl, ale beru to. K tomu blogerskému postřehu mám jednak výtku a druhak sympatii. Výtka je k tomu, že "napadení" autoři nebyli doopravdy napadeni... a to je vůči nim možno brát jako urážlivé. To je můj protest - trvání na principech cti ve světě "ale prosimtě tady se může říkat všechno jen tak". Je to podle mne na ránu rukavičkou a následné odstřelení bambitkou. Ani jeden ze jmenovaných autorů neměl možnost hájit se = nechat za sebe mluvit svůj text, na který by se snášela konkrétní kritika. Obecnost je v tomto případě drzostí, ba opovržením. Když tedy zahodím všechna obviněná jména, vidím apel na něco, co tu je cítit, co cítím téměř kdykoli se podívám do některé z osvědčených sbírek mistrů vytištěných a mrtvých. Jestliže se někteří zdejší autoři rovnají svým vzorům obrazností, jestliže se jim rovnají i komplexností textu... nerovnají se jim vždy výrazem, lidským, nikoli formálním výrazem. Nevolám po autentičnosti, ale po lidském výrazu, který geniálně přetváří... realitu. Realitu sebe, realitu jednoho fiktivního člověka... ale ten musí být lidský! Venkovský motiv je v dnešní době ideálním nástrojem pro zobrazení města, právě proto, že město "je" již i na venkově. Není to ale výhradní způsob užití tohoto motivu, je nekonečno možných cest... a básník by měl vybírat ty, které jsou esteticky působné... O egilovi, nebo spíše o utříděné sbírce od egila bych váhal vynést jednoduchý soud... Mimochodem, co jeho "strojovny"? Bylo by jistě víc příkladů. Každý napadený autor by se musel rozebrat... a ne každý by z toho zřejmě vyvázl bez sraženého hřebínku. Ale to by se někdo musel natvrdo zabývat konkrétním cyklem. To je také právo autora: nechat kritizovat své texty, nikoli sebe. To jej chrání před sebou samým, díky tomu může kdykoli znovu "začínat".

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > Rýp> Na to se dá snad jen říct, že tvá poezie (ani nevím, jestli nějakou píšeš) trpí přesně tím samým, čím trpí poezie jmenovaných autorů. Pořád ti připadá směšné se hájit? minimálně by to bylo ale smysluplné: smysl by spočíval v tom, že bys dokázal, že tvé básně rustikální motivy neobsahují a tím by se ti dostalo lidského zadostiučinění. Literární pravidla k tomu zapotřebí nejsou... jde tu o tvou čest... A jinak literární "pravidla" existují a používají se.. pouze nejsou bytostně podchycena, zakotvena jako pozitivní věda. Jejich štěstím je, že nejsou jen pravidly, ale že jsou organickou součástí lidské bytosti zvané kritik, který zapojuje i svou intuici a je sám umělcem - viz pojetí kritiky jako plnohodnotného tvůrčího umění u Nortropa Freye. Zpochybnit takovýto přístup ke kritice zhlediska ne-pozitivnosti je naprosto stejné jako takto shodit smotné psaní básní.

		<reagovat

	Smetiprach (Občasný) - 10.10.2005 > tichotam> Mimochodem, proč by měl někdo dokazovat, že jeho básně neobsahují rurální motivy? Zejména v případě, kdy je obsahují?	Doporučil

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > Rýp> Nevím, kde jsem shodil subjektivitu... Kritik by se měl zabývat textem, nikoli tím, co básník chtěl říci. Autor textu je před textem jen jakýmsi "prvním mezi rovnými". Defakto nás ale autor nezajímá, respektive zajímá nás jen do té míry, do jaké promlouvá přímo v textech, které napsal. Viděl jsem například formulaci ilustrující tento vztah textu, kritika a autora textu, která vypadala asi takto: Kritik říká - Autor A je sice skvělým básníkem, ale jen podprůměrným kritikem autora A. Vidím tady prostor pro subjektivitu jako prase, nemýlím-li se... Apropo krajní objektivita je subjektivitou ;-)

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > Smetiprach> Pláčeš na špatném hrobě člověče. J8 ti ty rurální motivy hájím.. docela se naopak divím, že nejsem zahrnut do těchto vesnických básníků... taky mě to tam často táhne ;-). Dokazovat je třeba samozřejmě účinné a dnešní použití například těch rurálních motivů, nikoli tyto motivy jako takové. Pouze jsem reagoval na Rýpa rýpnutím - jemu přišlo směšné a nevinné šmahem bez rozboru nebo třeba jen citace shrábnout pár jmen s konstatováním že rurální motivy používají řekněme špatně. Já jsem pak na ukázku šmahem shrábl i jeho jméno... přestože vůbec básně nepíše. Nevím jak víc po lopatě to vyložit. Mimochodem tebe načteného nemám.. nevím, jak s těmito potivy pracuješ. To právě té blogerské kritice vytýkám...

		<reagovat

	Smetiprach (Občasný) - 11.10.2005 > tichotam> já nepláču, jen jsem vznesl dotaz... ;-)čet jsem si to včera v noci a něco mi zřejmě uniklo... moc písmenek a má chyba, nejspíš...

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > Rýp> Má odpověď bude krátká, protože se zjevně jedná o nedorozumění - z tvé strany. Hned v prvním příspěvku jsem napsal, co považuji za "autorovu obhajobu. Cituji: "Ani jeden ze jmenovaných autorů neměl možnost hájit se = nechat za sebe mluvit svůj text, na který by se snášela konkrétní kritika." Z toho je myslím patrné, že autora u obhajoby nevyžaduji, vyžaduji jeho text, který právě mluví za sebe i z autora - který do toho nemá co kafrat (ideálně). Nevím jak jsi přišel na to, že tvrdím opak. --- K poslední části... je zajímavé se nad tím zamyslet. Myslím, že kritika apriori dává prostor pro obhajobu, respektive pro jinou kritiku. Je totiž tvůrčí s nenulovým součtem, proto je uměním, proto svým vznikem neupírá prostor jiným kritikám, ale vytváří prostor vlastní. Otázka po "důkazu velikosti" kritiky je stejně neřešitelná (do důsledků) jako otázka po vědeckém změření uměleckosti díla. Při tvorbě uměleckého díla nebo kritiky je zapotřebí intuice stejně jako při jejich čtení a při stvrzování jejich velikosti.

		<reagovat

	tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > Rýp> Kritika je vždy vázaná na dílo. To, jak je dobrá, řekněme krásná, záleží na to, jak dokáže navázat na soudobý kontext kritiky kritizovaného stylu. Vždy je tu dílo, které musí být kritikou osvětleno, a tedy kritika do značné míry musí zahodit své vlastní tvůrčí choutky, ona se dokonce vyžívá v tom, že hledá tvorbu cizí, kterou si třeba čtenáři neuvědomují a někdy dokonce i takovou tvorbu obsaženou v díle, které si nebyl přímo vědom ani autor. Pakliže dílo již nějak v minulosti kritizováno bylo a dnešní kritik se snaží přistoupit k němu znovu a objevně... poměřuje se jednak s kritikami, ale hlavně zase s dílem, vůči kterému zachovává jakousi submisivnost. Respektuje vše napsané... Struktury jsou však již abstrakce, které může měnit, aniž by zanedbával faktický text... a na této rovině může tvořit. I když jde o kritiku kritiky, je tu ještě ta podstatná část, obracející se k dílu. Kritika má neomezený obzor... ovšem za předpokladu, že lidé mudou neomezeně tvořit primární umělecká díla. Nechápu příliš argumentaci, kterou ses dostal až k tvrzení, že kritika nemůže být pozitivní. Jsem zmaten. Kritik může být klidně talentovanější než autor primárního uměleckého díla.. ale to je fuk: běžec si také nekonkuruje s žongléřem. Nerozumím argumentaci... Kritika přeci není dobrá tím, jak moc dílo shodila, nebo vyvýšila.. ale tím, jak dokázala zachytit přínos oproti již napsanému. Pozitivní přínos. Pokud mluvíš o slohových kvalitách kritiky... pak se nebavíme o tom, čím je kritika uměním. Je ovšem pravda, že ty nejtrefnější a nejkrásnější kritiky oplývají často velice literárně krásným jazykem. Jsou to ale různé kvality... A zase... jak může být kritik méně nadaný než autor? Hrušky s jabkama. Kritik objevuje a zachycuje přínos díla. V tom je tvůrčí. Básník je tvůrčí přímo tím dílem, může se pokusit nějaký přínos sám vytvořit... a vlastně si ho ani nemusí být vědom, hlavně, když to napíše tak, že z toho kritika bude moci vidět přínos ve světle již napsané literární tradice.

		<reagovat

Bílý Tesák (Občasný) - 10.11.2005 > No,hezký		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

<<<Starší Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + čtyři ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game