PŘIMĚŘENĚ

                         Koutkem  úst  polykám

                         ironii  na  váhu 

                         na  prahu 

                                jednoho  století

                          ---    mávám  na  sebe

                         za  jízdy

                         prasklinou

                         neexistujících  volnoběhů

                         lopatkou

                         v  mokrém  sněhu

                         hloubím  chodbičku

                         při  změně  nálady   ---

                         Usínám  útěchou

                         neprodyšně

                         s  peckou  višně   ---

                         kapu  si  na  lžičku

                         dávky  citu

                         na  šířku  malíčku ...