TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 28.11. René

Všechny rubriky

		Zpovědi, pocity

>		Zpovědi, pocity

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

<předchozí v kolekci

Podzimní zahrady z kolekce Něčí hlas
Autor: kalais (Občasný) - publikováno 17.10.2005 (08:35:27)

následující v kolekci>

tichotam (Občasný) - 17.10.2005 > Nějak mi nesedne. Potáhneš poslepu dřevěné koně... tedy řekněmw nevědomě potáhneš dar, který je zbraní(trojský kůň)... Na to zahradník, kolem kterého ten dar jede, odloží odstup a ochranu(rukavice)... na vlastní nebezpečí odzbrojí ďáblovu falešnou hrozbu(umělé zuby) ... ale s leknutím ucukne tvé ruce! která je přítomna tažení výše zmíněného daru/zbraně. Zahradník tedy na jednu stranu odhazuje slupky, vše dělá jaksi bezprostředně na vlastní nebezpečí, aby rušil falešné, ale jsoucí hrozby... a na druhé straně, aby se zalekl člověka s oním darem/zbraní. Docela spletitá role pro zahradníka... Ale "Já ne" - Tedy je tu jakési vymezení lyr. subjektu oproti zahradníkovi. Předpokládám tedy opačné vlastnosti: lyrycký subjekt udržuje odstup (gum. rukavice), neřeší jedovatosti, které by se daly řešit jedině s odvahou a vůlí jít na vlastní riziko k jádru pudla (jedové zuby jsou jen nasazovací protéza)... a v neposlední řadě je tento lyr. subjekt oproti zahradníkovi schopen neucuknout "tvé" ruce... Je tu tedy jakási jiná odvaha, vycházející z uzavřenosti, pokrytectví, apatie (lyr. subjekt není zahradník, pouze zahradu vlastní), ale také zřejmě ze zanícenosti, která je všemi těmito pejorativními vlastnostmi vybuzena. Jde tedy o účinnost člověka, který není idealizován a je slabý, oproti neúčinnosti člověka řešícího, odvážného, nadaného silou... Báseň pokračuje, opět je tu zdůraznění slepoty (podzimní pěna = něco jako mlha, ale bezprostřednější, více oslepující) toho, který prochází zahradami lyr. subj. s dřevěným koněm. Ale je tu ještě slyšet ono "já ne"... Čekáme vymezení onoho "já ne", nějaké konkretizování třeba jen obrazem... ale místo toho přichází jakési věštění, neurčitost, zahození rozehraného velice složitého "poměru" mezi lyr subjektem a zahradníkem. Věštit si budeme... když není zrak... nehledě na nějaké spojitosti s přebytečným zahradníkem a budeme si "zimně neklidnit a spát" bez řešení věcí, s gumovými rukavicemi, se slepotou, s mlhou, se spánkem... A vlastně docela logicky i bez zmínky o tom nepatřičně odvážném zahradníkovi, který se stará o cosi jako o živé věci. "Já ne" postrádá zdůvodnění, věrohodnost, je čistě egoistickým tvrzením a vzbuzuje poprávu i pochybnost, jestli ten zahradník opravdu ucukl, jestli to není trucovitý výmysl zabarikádovaného lyr. subjektu, který za svým "neucuknutím rukou" vidí jen slepotu, míjení v zahradě a nedochází mu, že neucukává právě proto, že hrozbu natažené ruky prostě v té slepotě, spánku a pěně nenachází - opájí se pocitem hledání té ruky aniž by počítal s nalezením. Vystačí si s tvcrzením, že neucukává - což je pravda(není před čím). Konec konců není třeba interpretovat dřevěného koně odvážně jako trojský dar/zbraň, může se jednat o dětské hračky... dokonce by tomu nasvědčovala i ona egoistická(děti jsou egoisté) stavba ústředního motivu básně. Báseň by ztratila trochu patetičnosti, ale ten uzel je pořád stejný. pozn: trochu jsem tu kritiku poupravil, také se omlouvám, že jsem blbec vlezl zrovna na "Zpověďi a pocity"... nevšiml jsem si předem. Když už je to ale napsané, tak to zas nechci mazat.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli tichotam

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + devět ?

Napsat autorovi (Občasný)

	předchozí v kolekci

	1 2 3 4 5 6 7 8 9 (10) 11 12
	1 2 3 4 5 6 7 8 9 (10) 11 12

	následující v kolekci

Addictive Zone Orbital Defender Game