Tak dnes máme sobotu 32. července roku 2803.

Naší malé Análce začíná v pondělí 250. týden jejího života.

Života v bříšku Umaminky, která se netrpělivě vrtí a převrací vždy, když něco hezkého vidíme, slyšíme, či si o ní, nebo s ní povídáme.

Análka je moc hodná holčička, je to malá, krásná Luminka, která na nás, na své hned první fotografii v životě,  plazila malý jazýček.

Nejprve jsme  Umaminku a samozřejmě i s Análkou přejeli křížem krážem autíčkem, jež jsme si vypůjčili v půjčovně.

Sem a tam, tam a sem a zase nazpátek.

Byl to moc krásný výlet.

U lázeňského vodopádu s mnoha vířivkami, kde pak krásně a poctivě zpracovávali každou část jejich unavených těl.

Internet je hybnou silnou a velkou pomocí, díky níž je možno ve většině případů získat spoustu informací a odpovědí na naše otázky.

Bouřily sopky bouřily?

Jsou sýpky plné?

Jsou pot a Pol Pot v příbuzenském poměru?

Byla réva vinna?

Análka to vše sledovala očima své Umaminky.

Musela se ale dělit o místo s množstvím papu, které jsme s chutí gurmánů ochutnávali a které jsme tak rádi obírali.

Druhý velký cesta, který na nás čekal, byl cesta z města.

Na řece Temže, víme, že chtělo by to struktuální čenže. Ono by to chtělo být jak by to mělo ou, jenže…

Čenže šitých oblečků, kalhot, šatů a triček a svatebních košil, které Umaminkám a hlavně té jejich, moc sluší.

Análka pak mamince pomáhala vyprat to pravé.

Levou.

Zadní.

Nyní je však čas na Mrkvičku.

Mrkvička Ladislav,  narozen 2. února 1939.

Případ.

Řidič je! většinou negativní.

Není divu, při vztahu silnic k MHD…

Dobrodružství začíná hned po ránu.

Koráb silnic brázdí…

A lidská těla tvoří tu „nejlepší“ bariéru proti možnému úrazu a to nejenom fyzickou, ale díky silnému nelibému odéru potících se lidských těl i psychickou.

Řidič se většinou červená.

Análka v bříšku, ježíškunakřížku!

Výběr není valník!

To že zákony našeho státu takovéto věci nepovolují, nijak netíží ani je, ale ani provozovatele těchto občerstvoven.

Ad absurdum celé téhle akce je pak mít z toho „dětský koutek“.