Venku napadaly květiny,

pylem pokryly mi duši.

Je dýchám.

Dýchám přes plácačku

na mouchy,

na tebe

poslepu šmátrám.

V sezónním úklidu

najdem podušky

a trám

naší postele.

Práskač hladoví,

tak na něm peřiny protřepu

fáráním do dálky

i domů mezi stehna.

Do dřepu sednu si

a vztyčeným prstem

vyladím si jaro.

Už chytá

vlny.

I tichá

průtrž zanedbá

malou kapku

na klenbách

domů.

. .   .  . .    

. .   .   . .   

. .   .    . .     

. .   .     . .    

. .   .      . .  

. .   .       . .   

. .   . ……..

. .   .         . .  

. .   .          . . 

. .   .           . .

. .   .            . . 

. .   ……….. . .   

. .   .              ..

. .   .               ..      

. .   .                ..       

. .   .                 ..     

. .   .                  ..        

. .   . ……….. … ..           

. .   .                    ..          

. .   .                     ..       

. .   .                      ..     

. .   .                       ..  

. A brzy se konečně 

. sama předjařím       

. mezzosopránem místních

. poprchavých             

. deštíků,                     

. co zatím hučí,           

. duní

. v mollově laděné

. partituře sněhu.