Tu pětiletku s tebou musím brát
jak jeden z řádků ve výkazu ztrát,
říkat si v duchu: tenkrát, dávno, kdysi
a zapomenout na odpisy,
na to jak láska, byť i ryzí,
bleskově zrezaví a zmizí,
odhalujíc svou nahotou
ubohost, pýchu s lakotou.
Ne, nejsi ani trochu zmála
tak skvělou ženou, jak ses zdála,
tvé myšlenky snad ze žraločí kůže
každého musí zdrápat muže,
až on i jeho konto vykrvácí.
Sám se pak jako z Bílé Hory vrací,
od Chlumce nebo od Lipan,
uštvaný, zbitý, vyčerpán,
s křečemi v hrudi, v duši zmatek,
na burze citů Černý pátek,
poučen navždy z téhle transakce
nejít už s tebou,
(ani s jinou),
do akce. |