|
Jak kosti zlámané,
co poslepu znovu srostly,
je láska má.
Jak ruce věžních hodin,
co stářím zchromly,
je láska má.
Jak oáza,
z níž poslední kapku vody
horké slunce vysálo,
jak srdce,
jež se svým posledním tepem
tiše ozvalo.
Taková je láska má...
tichá, smutná, bolavá...
|
