Kdysi jim krev proudila rychlostí světla
Rozkročené stařeny nad údolím,
jako hráze otevřené proudnicím,
prsty ve střepech budoucích zrcadel,
čekají na vzkazy topícího se listoví.
Ve vlasech prošedivělí havrani,
čechrají nelaskané chmýří
a letky vlaštovek v trolejištích
topí zbytky světla.
Nádech a strnulé hráze krvácejí,
výdech a troleje přetnou havrani.
Doma vrní kočky na pivních mozolech dědků,
onuce zatuchlé bitím žen
a dva prsty uřízlé cirkulárkou
tlejí v alejích.
V ústech se rozmočila chuť,
je jedno, že se sešeřilo.
Jen přivřít oči a klimbat
s kočičím drápkem zaseklým v paži.
Nádech a kouř se tváří přátelsky,
výdech a ruka pevněji sevře kočičí hřbet.
|