Setkání s chlapcema z Moller-Plesset proběhlo v Chebu Na šancích. Chlív (jak jinak). Chladnej sklep v historickym centru. Napřed jsme tam sami, ale najednou jako když prskne: Hluk ve sklepě! Pobíhající Filka (kytara v Esgmeq) mezi drátama od zesiků. Do toho my čtyři blbci (náš 1. koncik v nový sestavě a bez plechů), vedle nás parta utahanejch Francouzů po dlouhý štrece. Dáváme si posilňovací kolečka piv. Záhy navazujem kontakt a lámeme angličtinu podle českejch frází. Daří se. Kluci jsou překvapený, že se s nima někdo baví.
Říkáme jim: Hele vole i kdybyste byli z Ulánbátaru dem do vás, protože de vo spojnice hudby na kterejch balancujem jak na visutejch hrazdách, místo tyče kytaru pro udržení rovnováhy, neexistuje propast, kterou bysme nepřeklenuli. VÍŠ?!? Ve tváři Francouze ze zjevilo divítko, protože asi nejsou zvyklý na středoevropskou divousí přímost. Fauna a Flóra i HISTORICKÝ CENTRUM CHEBU nám dává prozatim za pravdu.
Regis (malej kytarista Mollerů) dává k dobru něco o Petru Čechovi, kterej v tý době chytal za Remeš. Kejveme hlavama a objednáváme další litry. Plácáme se po zádech a hystericky se smějem. Kluci se osmělujou a pak je vidět, že jsou taky pěknej dobytek. Fauna a Flóra je za jedno.
Pak to šlo ráz na ráz. Oblíkli jsme kytary, bicí, laptop - zahráli jsme pár lidových písní a šli vod toho. Mezitim se Miky (bicí v Esgmeq) s někym porval. Filka nadával, kluci z Kazalin a Vendelín ze Short Time bloncali kolem. To je Cheb ty vole. Překrásný výpravy do neznáma, náš orosenej Dodge mezitim trpělivě čekal ve tmě.
Pak na to vlítli Molleři. Ani známka po únavě. Kytary dělaly: tudííí dadudu dáá, tadu tata, postupy jak vykloubený prsty, jedna ruka tleská, všechno držený přesnejma bicíma, zpěvák jak utrženej z lanovky, podepřenej Regiho ječákem. Jsem v první lajně, najednou v poslední, pak zase v první... Ochutnávám ty jejich dorty. Lizardi by byli pyšný. V pauze slyším: Můžeš mi říct, proč mě Bůh nemá rad? Tebe? Ne. To fakt nechápu, proč tě B. nemá rád.
Po setu se korzuje, hajzl bar "podium". Na pár lidí to bylo až moc, ale neva!
Během setu Kazalin jsme ještě prohloubili diskusi, pani domácí v podobě Jany chrlí angličtinu, až skoro začíná hořet, Marty se jenom usmívá, Filda věrnej svýmu "neumíš učíš" zaučuje kluky ve sprostej slovech. Slovní konstrukce opisu nemají hranic, větný stavby rostou do netušenejch vejšek, aby se vzápětí zhroutily k podlaze z piva a vajglů. S postupujícím alkoholem v krvi dochází i na francouzštinu: Lef l-ze d tramvaje ž-re mandle l-pasije ž-nere ž-kaka ž-nesere ž-papa. Regis: No, zní to jako francouzština, ale podle mě je to nějaká blbost, ne?
Nakonec jsme skončili na mejdanu u Filky doma. Večírek až za roh. Michal pustil Piafku, kluci to zpívali až tančily skleničky na ponku. To čumim - tak mladý a už takhle uměj francouzsky, co?
Filda tančil s Regim, a protože umí jenom jedno slovo ve francouzštině, tak ho furt opakuje : je t'aime! je t'aime! je t'aime! Takže jsme byli za slušnou partu buzerantů. Líh si vybírá daň z obratu, sladce utahanej upadám do spánku tak prudce, že můj stín je ještě chvíli uprostřed místnosti se sklenkou a o něčem diskutuje, ale moje skutečný já už zahloubaně usíná v koutku umakartovýho jádra... Dobrou: dneska budu ležet tady.
Dámy a pánové Moller-Plesset!
|