Mávnutím ruky otevřel červotoči provrtanou, nejméně dvě stě let starou skříň.
Z útrob vyndal dva keramické šálky bez potisku, jeden s malou prasklinou na okraji, druhý neporušený; čekal důležitou návštěvu, na které závisela jeho budoucnost. proto se musel pečlivě připravit.
Položil šálky na ušpiněnou kuchyňskou linku poblíž pánve se zaschlými zbytky míchaných vajíček.
Zavřel dvířka, zrezlé panty na rozloučenou lehce vrzly. Někde uvnitř k sobě magnet přitáhl malý kovový proužek; dveře zůstaly zavřené.
Nalil do kovové konvice studenou vodu. Konvici s vodou položil na plotnu, kolečko s regulací plynu vytočil do poloviny.
Podsunul palec a ukazováček pod konvici. Luskl.
Z trysek, ze kterých před malou chvílí syčel plyn vyšlehly plameny, teplota vody uvnitř konve začala vzrůstat. Něco jsem se přece jen naučil, chválil se.
Přesunul se o pár kroků vpravo, k další skříňce. Nebyla na ní nalepená jediná samolepka, nehyzdil ji jediný škrábanec.
Zatáhl za masivní mosaznou kouli, trčící z hladkého, mistrovsky opracovaného dřeva. Dvířka se lehounce otevřela a do prostoru vypustila omamné aroma.
Vytáhl krabičku ručně balených sáčků čaje, odstranil vrchní papírové víko a pečlivě vybíral příchuť.
Vybral jednu lesní směs, ta bude pro mně. Jako druhý vytáhl čaj s příchutí skořice s přídavkem silného jedu, ten bude pro návštěvu.
Šibalsky se usmál.
Krabičku zavřel a vrátil ji zpět do skříně. Dvířka mávnutím ruky přibouchl.
Čajový sáček s příchutí lesní směsi vložil do šálku s prasklinou, nit vedoucí od sáčku přehodil přes okraj, ta se v prasklině zasekla. Druhý sáček vložil do druhého šálku, nit přehodil stejným způsobem.
Voda uvnitř konve začala vřít. Stáhl plyn a obsah konve rovnoměrně rozlil do hrníčků s pytlíčky.
Přešel k domovním dveřím a prudce je otevřel. Překvapil tak muže s kápí přehozenou přes hlavu, který se chystal stisknout malý zvonek s nevyplněnou jmenovkou.
„Nazdar Gabrieli, pojď dál. Očekávám tě.“Řekl hostitel a uvolnil cestu dovnitř.
„Zdravím tě Petře, tvé pozvání rád přijmu.““Sdělil překvapeně. Stáhl si kapuci a odhalil tak dlouhé, zářivě bílé vlasy. Dnes zemřeš jako zrádce, pomyslel si Gabriel.
Návštěvník si sundal světle modrou kápi a pověsil ji na věšák. Z vyboulenin pod kápí se vyrýsovala dvě mohutná křídla.
„Posaď se, vypij si svůj šálek čaje.“ Petrovi oči zářili touhou po smrti. V jeho mysli se rýsoval obraz, na kterém si Gabriel, jeho dlouholetý učitel, bezmocně svírá hrdlo a otrávený čaj pomalu a bolestivě rozežírá jeho kůži a vnitřnosti.
„Děkuji, který je můj?“ Otázal se nesměle.
„Nejlepší je skořicový, to je tento.“ Ukázal Petr, padlý anděl, na otrávený šálek „Byl bych rád, kdyby jsi si ho vzal. Chutná lépe než druhý. Ber, nenech se přemlouvat.“
Gabriel si skořicový šálek přisunul blíže k sobě.
„Napij se čaje. Neváhej, je dobrý.“
„Který z čajů je lepší?“ Chtěl se ujistit Gabriel.
„Určitě ten tvůj. Pij. Na co čekáš?“
„To nemohu, hostitel by se neměl podřizovat hostu. Vezmi si můj šálek, prosím.“ Žadonil Gabriel a skořicový čaj přisunul blíže k Petrovi.
„Pro tebe rád obětuji ten lepší, můj hrníček má ostrou hranu, byl bych nerad, kdyby jsi se poranil.“ Oponoval Petr a nepoškozený šálek opět přisunul ke Gabrieli.
„Budu pít z druhé strany šálku, neporaním se, věř mi.“
„Trvám si na svém!“ Mírně rozzuřen přistrčil skořicový čaj po desce stolu. Nedbalostí však hranou ruky strčil do šálku čaje s příchutí lesní směsi, ten se převrhl přes okraj stolu, dopadl na kachlovou podlahu a roztříštil se na malé kousky.
Oba na sebe zírali. Šálek s otráveným čajem stál uprostřed stolu, z jeho útrob stoupala pára a nikdo se neměl k tomu, aby si jej přivlastnil.
Nastalo dlouhé ticho, které protrhl Gabriel: „Čaj není důležitý, mé poslání ano. Nejvyšší nedokáže překousnout to, že jsi zneužil jeho moci a přidal jsi se na stranu zla. Dlouho tě sledoval, toleroval tvé vraždy, ale pohár trpělivosti přetekl.“
Petr sklopil zrak, styděl se; byl dobrý herec. „Věděl jsem, že dnešek je můj poslední a do dalšího dne už se neprobudím. Splň prosím mé poslední přání a vypij čaj. Jen řekni, že ti chutnal a já zemřu s úsměvem na rtech.“
„Poslední přání ti splním.“ Přisunul si šálek k sobě, uchopil jej do ruky, dávajíce pozor aby se neopařil a tasil dýku. Vše co následovalo trvalo méně než dvě vteřiny.
Třemi prsty uvolnil dýku z pouzdra a vrhl ji proti Petrovi, přímý zásah. Během několika málo vteřin ležel Petr mrtvý na desce stolu. Do stran se roztékala tmavě červená krev.
A Gabriel se napil čaje. |