Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<předchozí Ranní déšť z kolekce Druhý dech
Autor: ten_s_kytarou (Občasný) - publikováno 29.8.2001 (23:39:26), v časopise 31.8.2001
Prší. Ve tři čtvrtě na sedm ráno je již světlo. Prší a déšť odplavuje zbytky špinavého sněhu, který tak dlouho vzdoroval paprskům slunce včerejšího dne. Ulice jsou skoro prázdné, to asi tím deštěm. Jdu jednou z nich, je dnes tak jasná, to proto, že javory, které ji lemují, po celý týden prořezávaly něčí pilné ruce. Jsou z nich zase jen rovné kmeny s malou bambulkou nahoře. Ale brzy přijde jaro. Z malých pahýlků vyraší lesy větviček plné pupenů a z nich zase ty velké zelené listy. Brzo budou mít znovu tu krásnou kulatou korunu, jež je kolemjdoucím příjemnou ochranou před deštěm i sluncem. Teď jsou to ale jenom holé pahýly lemující ulici.

Ještě je brzo. Všechno má svůj čas.

Najednou jsem v mysli někde jinde. Vidím zelenou louku plnou různobarevných kvítků. Obloha je krásně modrá, vítr si pohrává s listy stromů. Nikde ani živáčka. Jen zelené kopce a na nich louky a lesy. Tu vidím ve větru, jak třepotá se cosi. Je to motýl. Krásný velký modrý motýl. Jakou barvu má ten motýl? Prosím, řekněte, jakou má barvu? To přece není jen tmavě modrá! Prosím, jakou má barvu motýl v mém snu?

Zvedá se vítr. Už neslyším skřivana. Létal celou dobu nad polem, ale už tam není. Stromy se ohýbají. Stébla se až k zemi kloní, vzduchem létají okvětní lístky. Kde je ten motýl? Najednou není a já, já nevím jakou měl barvu. Proboha, řekne mi to někdo prosím?

Šel jsem, abych se zeptal básníků na barvu toho motýla.
Odpověděli: barva jeho byla krásná, nádherná, jako duha proměnná.
Věru, popsali ho slovy barvitými, ale mně to poznání nepřineslo.

Zeptal jsem se těch co prošli svět, aby oni řekli mi, zdali už tu barvu někde na svých cestách viděli.
A říkají - je modrá jako moře v Zakynthoském zálivu na pláži Navaggio. A já zase nevím nic, protože nejsem zcestovalý.

Zeptal jsem se malířů, těch z Karlova mostu, co prodávají obrázky Pražského hradu. Mají tolik olejových tubiček a každá má své jméno. Ať mi to oni řeknou!
Ale neřekli mi nic. Mluvili cizím jazykem.

Zeptal jsem se tedy dětí na tržišti a oni se smáli a volali:
To nevíte, pane? Je modrý, tmavě modrý!
Ale jaká je ta modrá? křičel jsem.
Neodpověděli mi více, mysleli, že blázen jsem.

Jen malá dívenka v červenobílých kostičkovaných šatečkách s páskem, která si dosud hrála na rohu ulice, najednou povídá:
Je modrá, pane, modrá jako večerní obloha, dřív než vyjde měsíc a hvězdičky.
Děkuji ti, dívenko, děkuji.
Ano, můj motýl byl jako večerní obloha, když už slunce dávno zapadlo a nezbyly ani žádné červánky. Jeho barva přecházela ze západu od blankytně modré u úponu křídel až po tmavou modř pozdně večerní oblohy. Tam na východu, na konci jeho křídel se třpytily první hvězdy. Jsem šťastný, protože už vím, jakou měl můj motýl barvu!

Stojím v ulici lemované pahýly čerstvě prořezaných javorů a mou hlavu smáčí déšť. Roztřásl jsem se zimou. Proč tu postávám tak zmáčený? Proč mám na prstech modrý pel? Stírám modrou perleť, jež na prstech ulpěla mi a ztrácím se na křižovatce.

Ještě je brzo. Všechno totiž má svůj čas.


Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář ta bez kytary - 22.9.2001 > je to krasny - opravdu. nevim proc, ale je to trochu smutny, kdyz odpoved najdes jen u male holcicky - nepopsane a ciste. jenom nemam rada slovo
" skrivan", ale to je jenom tak pod carou ;o)
Body: 5
<reagovat 
ten_s_kytarou (Občasný) - 23.9.2001 > Děkuji čtenářce bez kytary a nejen jí, samozřejmě. Ano, mnohdy malé dítko řekne něco mnohem jasněji, výstižněji, pravdivěji ... než my "dospělí" s celou naší filozofií ...
<reagovat 
Čtenář - 23.4.2002 > Milý pane s kytarou, Možná má barvu lnu právě rozkvetlého za slunného suchého dne na kraji pole, barvu ještě neponičenou ranní rosou nebo deštěm. Abyste jí viděl, nemusíte být zcestovalý :) Nelétá ve snech, vídám ho léto co léto na zahradě nad polštářky tymiánů. Je to sice „obyčejný“ modrásek, zdaleka ne však městsky vybledý. A nejkrásnější barvu má před bouřkou, kdy modročernými mraky prosvěcují ostré paprsky slunce. Světlo je ostré, zdůrazňuje hloubku, obrysy i barvy… určitě to znáte.
Body: 5
<reagovat 
ten_s_kytarou (Občasný) - 23.4.2002 > Kdo je ten vnímavý čtenář, proč nemá jméno? A jak mu mohu poslat poděkování? Chci jej více poznat, kdesi snad spatřuje mého motýla, snad ukáže mi směr...
<reagovat 
Kajman (Občasný) - 30.8.2001 > Velmi se mi zamlouvá a až laská mé oči. :o))
Body: 5
<reagovat 
angilek (Občasný) - 30.8.2001 > Mám strach.Co když Vám ta holčička lhala a Vy jste ji uvěřil...A možná hledala jen kousek porozumění a dotek lásky, protože ji někdo zklamal a ona ve Vás znovu uvěřila.Tu barvu motýla vysnila si díky touze.Ale jednou Vy sám tu barvu pocítíte, snad až budete stát pod širým nebem, v rukou dívčí dlaň a oči?Oči se bláhově budou dívat ke hvězdám.Nádherně se Vaše slova čtou.
Body: 5
<reagovat 
ten_s_kytarou (Občasný) - 30.8.2001 > angilek - Vy zasloužíte si to kolečko usměvavé ... protože jste poznala, o čem je Ranní déšť ... Je ale také o tom, že všechno má svůj čas ... že jaro nepřijde hned, že než se z malé rostlinky stane velký strom, chvíli to trvá ... A stejné je to s láskou. Je něžnou rostlinkou a pro mnohé lidi není těžké ji vytrhnout či zašlapat do země. Ale někdy ... a chce to trpělivost ... vyroste z rostlinky velký strom, který odolá každému vichru, do jehož kůry Romeo Julii vyryje srdce, v jehož koruně budou si hrát kluci v otrhaných kalhotách ... Všechno ale má svůj čas ... jen můj motýl má tak krátký život ve srovnání s těmi stromy ... smutno mi vždycky je, když jej nalézám v prachu u cesty, když jeho křídla dávno ztratila svou modř ... a když žal nutí mne vzpomínat na pel na prstech. Pak zůstávám stát, tisíckrát zmáčený a přemítám, zdali na vině nebyla má netrpělivost a příliš velká touha ...
<reagovat 
angilek (Občasný) - 30.8.2001 > Vina nás často trápívá, ale dál můžou v našich srdcích žít stromy, které odolají vichrům.Dopřejme chlapcům, aby viděli svět ve větvích, aby se mladičké dívky dotýkaly vyrytých monogramů a šeptaly si, kdo s kým se asi tolik miloval, že svou lásku kreslil do té kůry.Vdechněme život tomu stromu, chraňme ho před povodní i větrem, úderem blesku, pouty, která nesvazují, ale dávají nám sílu žít a sílí.
<reagovat 
anonym1 (Občasný) - 30.8.2001 > Vaše slova jsou jako malované - krásně jste namaloval,jak je všechno načasované.
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
1 2 4 5 6 7 8 9 10 (11)
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter