Jaká vlastně byla ta Eva?

Máš veselkavé oči mandlové panenky

a v nich, ale až kdesi vzadu,

matně probleskává odlesk loďky

s přídí nad levým břehem Kafkovy Vltavy

a v něm, trochu nedokonale,

sčesává si bronzový pel

ze svých více než sta věží

kouzelnice Praha,

v těch věžích má také trochu žal,

tak jako ty ve svém pohledu do minula...

Krůpějíš se něžně na třpytu vína

z jihozápadu jihu zapadajícího mihotu slunce Francie

a pootvíráš Blatničku

/ Bože , pokolikáté už zase zcela náhodně…/

a vinotéky s Pinot noir v La Roche,

jsi gazela se lvím pohledem,

lovící tanečnice Gazy,

máš rytmus čardáše na špičkách ňader

a ve stygmatech extáze

máš to, co mnozí a navíc jen špatně napodobují,…

málokdo cítí tak přesně, tak nenapodobitelně

čardášově,… ale proč se tak blaze

dny rozkoše odečítají, proč tak rychle…

a hlavně, málokdo koštuje

Portugal nebo žlutistý Tokaj do svítání.

Snoubí se v tobě ta už dávno zapomenutá žena,

ta prapůvodní Eva, my si ji hýčkáme,

my si ji vysníváme,

jen ji tušíme…

Kdybys v Ráji byla ty,

tak už jsme tu o mnoho dřív.

I když je pravda,

že s tebou jeden neví,

takže nemám vůbec žádnou jistotu,

že by to bylo právě na Zemi...