ŽENY
Ach ženy, vy pastviny mé roztržitosti,
hřbitovy mého klidu.
Tak snadno, zas a zas,
po vašich očích,
zklouzne se jak po ledovcích,
zavátých vločkami řas,
do propasti smysluprostých.
V Himalájích sladké,
touhy vratké.

Být tak nekdy ženou,
na chvíli, na oka blesk.
Zbavit se té trízně,
nehasitelné žízně.
Pleti Tvé bělostný lesk,
vypráhá mé oči.

Být tak ženou,žízen uhasil bych strašnou nevědomostí o kráse všeho!