TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 18.4. Valérie

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Město slepců
Autor: Rony Rubinek (Občasný) - smazáno

Poznámky k tomuto příspěvku

poetor (Občasný) - 4.1.2006 > neodvážím se posoudit .. je to uhrančivě lezoucí do vědomí, ta volba obratů slovních a barevních .. jsi opravdu amatér ? to přece nemůžeš .. ---------- boží milost, boží dosah a bible, to všechno platí, ale pozor na chrámové služebníky : z víry, která je v tobě a je opravdivá, se v jejich rukou hravě stává nástroj, kterým tě ovládnou. ------------ k takové invenci, jakou ty máš, ti gratuluji .. máš budoucnost, nech se vést (literárně) a nenech se svést (především literárně).._:-)		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 4.1.2006 > poetor> :-))Děkuju ti. Já jsem ateista, nemám žádnou víru, nechodim do kostela ani nic podobného. Ale když je mi nejhůř, upnu se ke každé naději, to je fakt a určitě nejsem jediná. Něco uvnitř by rádo věřilo, jenom asi ne tak, jak mi předkládá církev. Prostě naděje umírá poslední, přesně jako jeden příspěvek, který jsem tu četla. Jmenoval se spiro dum spero, tuším že šlo o heslo římských vojáků při jejich taženích a strašně se mi to líbilo. Doufám dokud dýchám, to je hodně pravdivý.

		<reagovat

Smetiprach (Občasný) - 4.1.2006 >		Doporučil

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 4.1.2006 > Smetiprach> Děkuju!

		<reagovat

TessDarkfire (Občasný) - 4.1.2006 > Pěkné, jan jemi líto Jana...Ale ne všechny příběhy musí končit Happy Endem, že?

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 4.1.2006 > R.e.s.a...> :-))Díky, tenhle ani jinak skončit nemohl. Je to o lidské podstatě.

		<reagovat

Lamarski (Občasný) - 5.1.2006 > Je to tedy temný příběh. Asi nejtemnější, co jsem od tebe četla. Částečně mi to připomíná E.A.Poea a S.Kinga. opravdu jsem si to musela přečíst dvakrát, protože poprvé jsem to nevstřebala. Je fakt, že ráno, sotva probuzená, číst něco takového, nemá cenu. Probudilo mě to až moc a ještě jsem měla takový hrozný pocit. Jako autor jsi určitě splnila, co se žádalo-zapůsobila jsi na mé nitro, tedy stopa byla zanechána. myslím, že touhle povídkou jsi přestoupila na další úroveň, kde se snažíš dát příběhu větší hloubku než dosud-možná přidat nějaké poslání, sdělení a naléhavost příběhu. Tedy teď by měli začít jásat ti, co ti vyčítali mělképříběhynajednobrdo. Otázkou zůstává, zda se budeš dál zdokonalovat-což ti jistě přidělá práci, (protože popravdě musím říct, že pár much ten příběh má -blíže se rozepíšu do mailu), nebo se vrátíš k svému jistému. V každém případě mě to nenudilo a líbila se mi ten vsunutý příběh v příběhu. Vyváženost popisů, které mi úplně stačily, abych nedojedla snídani. Pro ty, co poukážou na podobnost s nedávno uvedeným filmem v tv Smrtící epidemie, vzkazuji ano, podobnost s nemocí tu je, ale to by se třeba musely přestat psát detektivky, kde je oběť zabita ve vlaku. I když mám nějaké výhrady, po týdnu další dobrá povídka a to je fajn.		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

Lamarski (Občasný) - 4.1.2006 > Ke kávě po ránu těžké čtení, to ti tedy řeknu. Musím si to přečíst ještě jednou, protže mám pocit, že jsi překalibrovala;) Pak napíšu víc.

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 4.1.2006 > Lamarski> Dobře, to jsi hodná:-))

		<reagovat

	Lamarski (Občasný) - 5.1.2006 > Rony Rubinek> Myslela jsem, že to letos bude s mou pamětí lepší, ale asi ne. D.

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 5.1.2006 > Lamarski> :-))To je tím stářím:-)) Jinak dík za připomínky, opravila jsem, co se dalo. Vůbec mě to nenapadlo, příště musim víc přemýšlet.

		<reagovat

celej on (Občasný) - 5.1.2006 > Dobrý novoroční návrat! Líbil se mi začátek popisu města...pořád mi lezla na mysli fotoreportáž od Michala Novotného, kde nafotil pro LN lokalitu, kde žijí slepci.. http://czechpressphoto.cz/vysledkyanketyA2.php najdeš to v ročníku 2005 pod jeho jménem. (promin jestli ti tady dělám reklamu ale myslím, že minimálně úvodní foto starce by se hodilo k povídce jako ilustrace) Docela jsem se pobavil nad tvým řešením, vložit předcházející události do úst Matějovi. Dostala mě ten rozbor víry. Pěkné. Sedí to tam. Vůbec myslím, že se ti povedlo pěkně vykreslit posapokaliptický příběh. Jen mi příjde, že tam neni nic moc nového...nevím. Třeba ten konec...hrozně mi připomínal polskou Scifi Sexmisi..kde protrhli plachtu a zjistili, že za ni je svět v pořádku (velmi zkráceně) Navíc píšeš o té nemoci...postihla každého...a já myslím, že takový pes by šel první. Je menší, takže by ho to dostalo asi rychleji a navíc neustále něoc očuchává takže musel mít nějaký kontakt s bakteriemi...což mě přivádí, že když Janovi na začátku olizuje prsty, tak asi by měl onemocnět taky...ale to je jedno. Hezky napsané jako vždy:) Super přirovnání => tvůj podpis. P.S.: Mám pocit, že jsi už o té pevnosti s malomocnými psala, nemýlím se?		Body: 5

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 6.1.2006 > DondedoG> Dík:-)) Nejdřív mimo mísu ke všem čtenářům: Tak se tu v poslední době rozmohlo přirovnávání k filmům, to bychom tu pak nedělali nic jinýho, protože vzhledem k těm tunám příběhů, co byly natočeny, bych u každého dílka mohla s klidem jmenovat minimálně tři filmy. Film není literatura. A k tobě: Sexmise a polská mě zrovna neláká, mam radši anglický, americký, český a německý filmy, vůbec nemusim francouzský. Ale zpět k literatuře:-)) Pes nepošel proto, že ta nemoc má rozdílnou, individuální inkubační dobu, tzn. u každého jedince se projeví jinak. Někdy toho zvířata vydrží víc než člověk, neznamená to, že když na člověka působí nějaký vir, musí stejně působit na rozdílný organismus a naopak. Proto takhle. O Janovi tam stojí, že byl imunní, vybudoval si protilátky, i to se stává. Zrovna teď nějakej kluk sesám uzdravil z AIDS, nevim, co je na tom pravdy, ale i zázraky se dějou. Jinak o Spinaloze jsem se zmiňovala v Kultu bohyně, jen okrajově, je to ale místo, které si zasluhuje pozornost a v budoucnu se tomu tématu určitě ještě věnovat budu. A jsme u toho, taky mě lidské utrpení fascinuje, a nevysvětluj si to špatně, že by mi to dělalo nějak dobře, ale každej, kdo o tom píše musí být nějak zaujat tímtématem ať říká co chce. A samozřejmě příběh není objevný, ani ta myšlenka v něm, (pokud tam je:-))) Šlo mi o zo postavit na váhy naději, kterou v největší krizi hledáme všichni a jsme schopni uvěřit čemukoliv a pasivitu, v tomhle případě smrt, která je jednodušší. Shodou okolností jsem včera četla o lodi, která se potopila a v její vzduchové kabině zůstali uvěznění dva muži. Jeden volil smrt, druhý naději. Když tu naději tomu druhému vnutil, začali spolu po pár dnech bojovat, hlad byl hlad.Ten, co volil smrt, toho prvního mlem zabil, ale nakonec prohrál a zemřel. Ten, co volil naději ho snědl, přežil o pár dní déle a příběh končil tím, že stejně zůstal dál uvězněný a docházel mu vzduch, protože záchranná četa se nedostavila. Tak co je pak lepší? :-)))

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 6.1.2006 > DondedoG> Jo a dík ty fotky, tamta je fakt přesná!

		<reagovat

	Max Bubakoff (Občasný) - 6.1.2006 > Rony Rubinek> uffff...německý filmy?...:) mno...stačí mi rozhodně jedna ruka na to abych spočítal, kolik německých filmů je jakž takž dobrých...dle mě... to u francouzských...to je pane jiná...jeden čas hollywood chrlil jeden remake za druhým...a všechny špatné... Sexmise je dobrej...svým způsobem kultovní film...jestli jsi neviděla, rozhodně se podívej...

		<reagovat

	celej on (Občasný) - 6.1.2006 > Rony Rubinek> Co je lepší? V tomhle případě? Hmm...těžko říct...kdybych byl rusák tak bych se odpráskl, kdyby američan tak bych asi doufal...jako čech? asi bych se rozhodnul na místě...ale takhle z křesílka bych se asi přidal k rusákovi:) K filmu...ano je to trošku blbé porovnávat to s filmem...ale vem si, že ty co se do příběhu týče ovlivnují víc. Sexmise mě napadlo při psaní...tak jsem ji tam prskl. Ale beru to a chápu tvé výhrady. I když vem si to tak že film je tady nějakých sto let...a text už pár tisíciletí...myslím, že pořád je tady daleko víc textu než filmů...

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 6.1.2006 > Max Bubakoff> Mně taky donedávna vadily, ale v poslední době to Německo nemá zas tak špatný filmy. Nemam tim na mysli nějakou tu Pilcherovou nebo co to teď pouštěj, ale třeba thillery se mi docela líbí. Já nevim proč mi francouzi zrovna nepřirostli, ale fakt ne. Funes dobře, to je jiná, nebo Návštěvníky, to taky můžu, ale třeba takovej Blondýn s černou botou...Prostě mi nesedne jejich humor, asi. Ale je fakt, že jinak jsem toho moc neviděla. Hollywood chrlí furt nějaký remake, a hodně jsou to i sračky, ale musíš uznat, že amerikanizace je dost silná všude, i tady. A taky nevim jak to dělaj, ale třeba ve srovnání s českým filem je to natočený líp, či co. Nemusí jít jen o téma, to maj i češi skvělý, jenže prostě ve finále ten film tolik nezaujme. Tmavomodrý svět/Pearl Harboure ..(? já nevim, jak se to píše:-))

		<reagovat

	Max Bubakoff (Občasný) - 6.1.2006 > Rony Rubinek> namátkou...Brutální Nikita, Dobermmann...dva absolutně vynikající film...i starší klasika filmů noir... Pearl Harbor je šit a ztráta času...viděl jsem asi půl hodiny... ale neříkám, že v americe vznikají jen špatné filmy...vzniká tam strašná spousta dobrých filmů...když jsi skončila u těch válečných tak jukni na Apocalypse Now nebo Full Metal Jacket...

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 6.1.2006 > Max Bubakoff> Nikita jo, to je fakt. Zbytek neznam. Pearl je milostný příběh, proto jsem taky dokoukala do konce, i toho Rayena jsem zmákla, podruhý bych nemusela. Bylo to srovnání s českým příběhem, kterej je dost podobnej. Z českých jsem teď viděla Želary a móc líbilo. na tamty kouknu. Zatim čau

		<reagovat

	Lamarski (Občasný) - 6.1.2006 > Max Bubakoff> Řekla bych, že celá Kubrickova série je dobrá.

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 6.1.2006 > Lamarski> Ten Kubrick jak natočil Vesmírnou odyseu? Já viděla jenom kousek, jinak mě to moc nebralo. Ale co žeru, je třeba takový to sci-fi jako Černočerná tma, nebo Mise na Mars. A pěknej chlap, pravda, tomu dodá šťávu:-))

		<reagovat

	celej on (Občasný) - 6.1.2006 > Rony Rubinek> Želary, ikdyž co jsem slyšel o příběhu, jsem považoval za nějakouděsnou blbost. Viděl jsem film a dostal mě.

		<reagovat

	Lamarski (Občasný) - 6.1.2006 > Rony Rubinek> Jj natočil, mě se naopak vizuálně líbila úplně děsně. Když si vezmeš v kterých letech to natáčel a ty kulisy, vnitřky lodí mají skvěle futuristické a hlavně pořád použitelné tvary. Moc toho tam nenamluví, to je taky pravda a konec se dá vykládat různě. Ty novodobé sci-fi krom Star Treku mě nějak moc neoslovují. To spíš něco ve stylu komiks, ale tam se také najdou hrůzy typu DareDevil (kristepane, to jsme nemohla ani dokoukat do poloviny:)

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 6.1.2006 > Lamarski> Já jsem hnusná, já ho nedocenila:-))DareDevil, to jsem snad ani asi neviděla, nevim. Půjčuju si dost thillery a horory a pak se doma bojim:-))

		<reagovat

	Lamarski (Občasný) - 6.1.2006 > Rony Rubinek>

		<reagovat

jiri-jirik (Občasný) - 7.1.2006 > Paráda		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 7.1.2006 > jiri-jirik> moc děkuju!

		<reagovat

maxima gali (Občasný) - 9.1.2006 > také trošku filmové... a samozrejme som hneď hľadala Mesto slepých od ... Saramaga(u) a ... trochu som ... tam našla podobnosť s jednou svojou poviedkou o vyhrabanej kosti šíriacej nejakú chorobu... ale ako stále tvoje typické dobrodružné podanie :)		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

Bílý Tesák (Občasný) - 9.1.2006 > Chtěl jsem dát pět, abych zachoval místní kolorit, ale něco mi na tom nesedělo.Dlouho jsem přemýšlel co. Těžkost obrátů. Nespontánnost vyprávění, to je ono. Už jenom to, že se o hlavnmí hrdinovi mluví jako o "Janu" Hanes, Honza , takhle mi to přijde spontanní. nebo Před očima mu tančila ohnivá kola a vyschlé hrdlo se dožadovalo úpěnlivě aspoň trochy vody. No , příliš takové to co se označuje jako "básnické". Měl žízeň jako kráva (ďas,prase). Ale to je asi jenom otázka vkusu		Body: 4

		<reagovat

anonymous (Občasný) - 10.1.2006 > Líbilo se mi to i přes ten špatnej konec! Nejvíc mě zaujal temný popis onoho města. Příběh pak dostal tu správnou atmosféru. ŠKODA toho rychlého utnutí na konci!		Doporučil

		<reagovat

Emmet_RAY (Občasný) - 12.1.2006 > 3-4		Body: 4

		<reagovat

Rony Rubinek (Občasný) - 12.1.2006 > Děkuju vám všem za přečtení, připomínky i body. DoG.White, na kolorit se vyprdni, o ten tu snad stále ještě nejde. Václav Mráz- mohla bych poprosit o hlubší kritiku? Není to tím, že bych o ni nestála, jde o to, že když to uložím prvně, pokaždý to zapomenu zatrhnout. Proto jsem si to napsala pod ikonu, protože jsem hlava děravá:-))

		<reagovat

Lumiik (Občasný) - 14.1.2006 >		Body: 5

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 15.1.2006 > Lumig> Děkuju!

		<reagovat

hajka (Občasný) - 19.1.2006 >		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 21.1.2006 > hajka> Děkuju ti:-)

		<reagovat

prymytyf (Občasný) - 12.2.2006 > Německý filmy jsou opravdu odpudivé.Ale na druhou stranu miluji Klause Kinskieho a nejen proto, že je již mrtev."Zelená kobra" se ten film asi jmenoval.		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 13.2.2006 > prymytyf> :-))Dík, taky nejsem ohnivá zastánkyně německýho filmovýho průmyslu, ale vzhledem k tomu, že v poslední době skoro nic jinýho nedávaj se občs kouknu:-))

		<reagovat

čtenář ja:-) - 23.3.2006 > Široké pláně se táhly podél města, sem tam převalil vítr pár prázdných plechovek. Krajina nikoho postupně zkomírala pod únavným náporem dalšího horkého dne, dne nejistoty a zmatku, jakých bylo v tomto roce nepočítaně. Matná zrnka písku a trocha melancholie prostupovaly to zpustlé místo, připomínající opuštěný hřbitov, uzamčený kamennými křídly města. Potkat zde živou duši se zdálo nad lidské síly a na každého, kdo zde žil, dopadla ona bezútěšná tíseň, doslova klaustrofobický pocit, nepochopitelný, vzhledem k rozsáhlosti města, ale přesto výstižný. Město slepců- hlásaly vybledlé nápisy na zažloutlých zdech a omšelá barva spreje stékala jako hnis po jednotlivých průčelích domů a leskla se jako mastná skvrna na rozpraskaném asfaltu. Město slepců, mrtvé město, příšera bez tváře. Prázdné pasáže a tržnice opuštěné ve spěchu před nějakou nehmotnou hrozbou pomalu skomíraly přežvykovány zubem času. Většina lidí by z takového místa prchla, i kdyby si měli prošoupat podrážky na mělkém písku táhnoucím se dlouhé kilometry po kdysi frekventované dálnici. Jenomže to nešlo. Přivezli je sem před měsícem, v obrovských obrněných transportech. Slíbili jim pomoc, jenže než ji stihli poskytnout, sami zemřeli. Janův vůz zafrkal, (žádná nehoda, leč naprosto běžný proces Janova auta při parkování) a odmlčel se do houstnoucího ticha. Jan se ušklíbl, vysoukal své podsadité tělo úzkým otvorem zrezivělých dvířek a vzeky kopl do jedné z pneumatik. "Pse!" zavrčel. Černá chundelatá hlava se na povel vynořila na zadním sedadle a zvíře líně zívlo. Tady nikdo nikdy nespěchal. Měl dovézt zboží a to udělal. Dělal vždy to, co se od něho čekalo, nikdy ani chlup navíc. Doba je drsná a za prachy si dneska nekoupíš ani děvku.. "K noze!" pleskl se do růžového stehna a chladný satén jeho obtažených kalhot se groteskně zavlnil. Pes byl v mžiku u něho a lačně mu olizoval ruku. Nechal si to chvíli líbit, aby mu dal na srozuměnou, kdo je tady pánem a pak ho hrubě odstrčil, až zvíře zavylo. "Jdeme!" Bez dalších cirátů se otočil a vydal se směrem k pasáži "Růže". Obešel s jistým sebezapřením mléčný bar na rohu ulice, vyhl se parkovišti mezi dvěma supermarkety, dobře věděl proč, a pokračoval kolem proskleného kadeřnictví, které poskytovalo výhled přímo na čalouněné křeslo, v němž seděla mladá, sotva dvacetiletá dívka a v rukou třímala svůj skalp. Slepýma očima propichovala skleněnou výlohu, paži mírně napřaženou ve výmluvném gestu. "Odporná, tahle verbeš!" otřásl se Jan a pes zavrčel, jako by mu dával za pravdu. Pasáž byla osvícená, mramorové sloupy lehce nakloněné do strany, ale průchozí a to bylo důležité. Opatrně našlapoval po skleněných střepech a ostražitě sledoval jakýkoliv náznak pohybu v rozbitých výlohách. Všude byl klid, jen mrtvé figuríny se bezelstně křenily z ošuntělých rámů. I když si na ten pohled již dávno zvykl, byly chvíle, kdy mu na zadku naskakovala husí kůže a bojoval s paranoidním pocitem, že ho někdo sleduje. "Chlupáči!" téměř šeptem zbytečně napomenul psa, který mu poslušně kráčel u nohy. Vlastní hlas mu příliš sebevědomí nedodal, a tak bezděčně stiskl chladný kov, který mu odpočíval v kapse. Prošel pasáží a na jejím konci zahnul po úzkém schodišti do sklepní restaurace. "Á Jenda se na nás přišel podívat!" Hlas hostinského měl znít teatrálně, ale jeho slova se minula účinkem a odrazila se od kamenných zdí, jako by lokál byl prázdný. Jan kývl na pozdrav a těžkopádně se usadil na dřevěnou lavici zasazenou pod štukovou klenbou, na níž se houpala opelichaná,(kdysi jistě stylová), kančí hlava. "Jako obvykle?" zapištěl hostinský a jeho vyzáblé tělíčko se zachvělo, když vešli další hosté. I Jan pohlédl tím směrem a musel si přiznat, že ani jemu není dvakrát nejlíp. Popravdě málem si nadělal do kalhot, když spatřil jak Matěj Krupec, dříve tolik uznávaný sporotvec, zestárl. Jeho tvář už nebyla zdaleka tak plná, rovnoměrná, s lehce aristokratickými rysy. Místo bystrých očí na něj teď zíraly dvě vystouplé šedivé bulvy čnějící z vykotlané lebky. Matný, horečnatý lesk v jeho pohledu, něco, co z něj vyzařovalo, působilo až hrůzostrašně. První stadium v plné síle.... Dvě gorily, které měl v patách, nevypadaly o nic lépe. Spíš zvířata než lidi...napadlo Jana a asi to řekl i nahlas, protože hostinský zamyšleně přikývl a hleděl se co nejrychleji ztratit. Ve chvíli, kdy se ten chudák otáčel k odchodu, ho Matěj uchopil svou roztřesenou rukou a s překvapivou silou mu stiskl paži. Pohlédl mu do tváře a vyfoukl imaginární obláček dýmu. Hostinský sebou škubal, jako moucha přilepená k odporné mucholapce, ale Matěj ho stále pevně svíral. Dlouho, podle Jana až příliš (právě ta přímá úměra strachu a Matějovy chvilkové nadvlády dodávala situaci na efektu), na něj zíral, až se kolena jeho oběti roztřásla, téměř jako v epileptickém šoku. "Kořalku, jakoukoliv!" vyprskl potom spokojeně Matěj: "A pro mý dva kámoše taky." Usmál se kdysi odzbrojujícím úsměvem a Jan si vzpoměl na lepší časy, kdy spolu vymetali lokály a pořádali skupinový sex. "Jeníku, kamaráde!" Konečně se začal věnovat pravému důvodu, proč přišel. Jan se povzbudivě usmál, ale na tváři se mu objevil jen jakýsi škleb. Matěj se pohodlně usadil proti němu a ušklíbl se na kančí hlavu. "Pěkný místo, jen co je pravda." prohodil. Gorily se usadily vedle, každý z jedné strany. Jan popravdě nechápal, na co je Matěj vlastně má. Neexistoval jediný důvod, proč by ho ti chlapi měli chránit. Dokonce ani zaplatit je nemohl, peníze už dávno ztratily svoji hodnotu. Vysvětloval si to silou zvyku z předchozích časů. "Jako by to někde bylo lepší." prohodil. "Tak, tak." přikývl Matěj. Tác se sklenicemi pleskl o dřevěnou desklu stolu a hostinský kvapně odkráčel. "No tak, kluci, pojďte se taky napít!" vyzval své společníky Matěj: "Vždyť máme co oslavovat, že?" Tázavě se zapíchl očima do Janovi tváře. Jan beze slova vytáhl revolver zabalený v umaštěném plátně a opatrně jej pod stolem podal Matějovi. Ten se ušklíbl jeho strachu a potěžkal zbraň v rukou. "A já?" Napjatě se zeptal Jan. O stůl pleskla stará, ohněm sežehlá kniha. Kdo by se zahleděl pozorněji na kdysi zlatý nápis na jejím hřbetě, nevěřil by, že zrovna Jan by takhle riskoval jen pro ten cár papíru, který se dnes jevil bezcenný stejně jako veškeré materiální věci. Bible kralická, stálo tam. Jan ji dychtivě uchopil a něžně pohladil hladké desky. "Kdo by dneska ještě věřil v boha? Po tom všem..." odkašlal si Matěj a tázavě na něj pohlédl, s jakýmsi uštěpačným zájmem. "Každý máme svou naději. Pro tebe je to tahle zbraň, ale pro mě, pro mě něco mnohem cenějšího. Víra, hochu. Víra." "Pche! Do hajzlu s tvojí vírou! Kde byl bůh, když se odkrývaly hroby na Spinaloze? Něco ti povim, tys tam nebyl..." přihmouřil nebezpečně oči. "Už budu muset jít!" rozhodně se zvedl Jan a kývl na svého psa. Rozuměl jeho povelům i beze slov, přeci jen existovala ještě nějaká oddanost. Gorily se nebezpečně nahrbily a Jan pochopil, že si bude muset tenhle příběh vyslechnout, ať chce nebo ne. A on opravdu nechtěl, protože už ho dávno znal. Prkenně usedl zpět. "Na Spinalogu jsem vyjel jednoho krásnýho letního dne.." pokračoval nevzrušeně Matěj: "Moře bylo azurový, třpytivý a teplý jako mámina náruč..," ušklíbl se vlastnímu přirovnání. " Najali jsme si loďku z Eloundy, je to taková malá vesnička na pobřeží, moc pěkná. Škoda, že ji to vzalo jako první. Spinalogu určitě znáš- takovej malej ostrůvek. Uprostřed stála, a vsadim se, že ještě stojí, benátská pevnost, je nedobytná. Teda aspoň nikdo jí ještě nedobyl, checht. Tam je drželi. Drželi je jako zvířata přes padesát let, ty malomocný. Někteří se tam rodili a jako nemluvňata je posílali do okolních sirotčinců, jiní se tam milovali a pak umírali jeden po druhým, ovce na porážce. Žili jak mohli, ponecháni vlastnímu osudu. Dovedeš si představit, co to je? Sedět na útesu, zírat přes ten modrej cár vody na Eloundu a cítit opravdovej život, kterýho se nemůžeš dotknout? Myslíš, že by brali radši pár tupejch veršů nebo tohle?" ukázal na pistoli a nečekal na odpověď: "No, ať je to jak chce, někdo, ani nevim už kdo to byl, si usmyslel, že na Spinaloze vybuduje sportovní centrum. Moc se nekřeň, teď už vim taky, jak blbej nápad to byl. Pevnost zůstala pro nějakou tu jejich reality show, okolní stavby přestavěli na apartmány pro návštěvníky. Bylo to velkolepý. Než majitele napadlo, že v místech, kde byl hřbitov, postaví golfový hřiště. Asi mu bylo blbý šlapat po těch mrtvejch, tak ještě těsně před otevřením nechal tu zem vybagrovat a zasadit anglickej trávník, aby to nějak vypadalo, rozumíš. Hygiena mu to samozřejmě nepovolila, tak všechny ty práce probíhaly na tajno. Stačilo podplatit pár vlivnejch lidí a bylo to v suchu. V tý době jsem tam bydlel v jednom z těch apartmánů, který byly mimochodem opravdu luxusní. Jako sportovec roku jsem měl zahájit slavnostní otevření areálu, a tak jsem moh vidět, jak ty hroby hlouběj, a zbytky těch kostí jak drtí kola bagrů. - Dobře, měl jsem podíl na zisku, když to chceš vědět, byl to dobrej kšeft, měl budoucnost." připustil, když spatřil Janův nevěřícný výraz. " Bylo to hrozný, vrstvili jejich mrtvoly jednu na druhou, aby nezabrali tolik místa a nemuseli je házet do moře. Tolik kostí jsem v životě pohromadě neviděl a ani neuvidim..." odmlčel se a téměř zamilovaně se podíval do tmavé hlavně. Zpočátku se všechno zdálo v pohodě, nikoho nenapadlo, že bakterie mohly přežít padesát let a hlavně, lék proti lepře už stejně existoval, tak si s tim nikdo ani hlavu nelámal. Jedinej, kdo byl přímo ohroženej, jsem byl já a pár lidí, co tam bylo se mnou. A řemeslníci, samozřejmě. To jsme ovšem tenkrát netušili. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že ta nemoc takhle zmutuje." ukázal na pár ubožáků krčících se v koutě. Vytřeštěné oči a vlasy přilepené k lebce, ten horečnatý výraz v jejich tvářích a obrovské hnědé skvrny všude po těle- společný jmenovatel té příšerné nemoci, která zdevastovala celý svět. Jan dobře věděl, co přijde. Konec byl nevyhnutelný pro každého. Záleželo jen na bohu, kolik dal každému času. Nemoc se totiž nevyvíjela stejně, její inkubační doba byla individuální. Záleželo na síle a odolnosti jedince. A Matěj musel být velmi odolný, když ho to postihlo až teď, po měsíci od té katastrofy. "Ještě věříš v dobrotu a sílu boha?" zašklebil se na něj Matěj. Jan beze slova uchopil knihu a bez pozdravu odešel. Pes věrně cupital za ním, vyzáblé tělo na vratkých nohách. Matějova zpověď ho nijak nešokovala. Nezáleželo na tom, odkud se choroba vzala. Důležité bylo, že tu byla. Přežít co nejdéle, o to se snažil. Ale proč vlastně? Nedokázal to nějak rozumně zargumentovat. Jediným hnacím motorem byl fakt, že Jan touto nemocí netrpěl. Nevěděl proč zrovna on přežil její invazi a vypěstoval si tím odolnost proti viru, ale ten fakt ho držel nad vodou. Nemělo smysl o tom někomu říkat, nač také? Ta hrstka doktorů, kteří sem přicestovali s nakaženými už stejně pomřela, nebo prchla někam do tajemných zákoutí města. Nemocnice lehly popelem při pološílených raziích zdivočelého obyvatelstva, když kýžená pomoc nepřicházela. Každý se držel zavřený doma a snažil se v poklidu zemřít. Ale on ne. On byl vyvolený. A právě v té chvíli, kdy to zjistil, v něm vzplála obrovská naděje. Třeba není jediný, třeba za hranicemi tohoto podivného města ještě existuje někdo, kdo je na tom stejně. Kráčel rychle a vytrvale k svému autu, pes za ním v patách, jejich kroky doprovázelo jen táhlé vytí. Nasedl a nastartoval, vůz zakašlal a rozjel se tam, kam se málokdo odvážil. Tam, kde sehnal pro Martina pistoli. K předměstí. Kamenná zeď tmavých domů vypadala ještě hůř než ve dne. Noc jí vykreslila hluboké vrásky, okna osvítila chladným třpytem hvězd a prázdné ulice naplnila posvátnou hrůzou z neznámého. Zde žili ti nejzatracenější, mrtvoly se povalovaly v kalných stokách i v parcích, na autobusových zastávkách, ve vyschlých korytech kanalizace. Věděl, že když tudy projede a dá se na sever, čeká ho jen nekonečná poušť. Bez pomoci, bez jídla a pití. Ale musel to zkusit. Když už i Matěj vzdal své naděje, pak tedy jemu zbyla ta poslední. Ta, ke které se člověk obrací když je mu nejhůře. Urputná, dychtivá, zoufalá víra v boží pomoc. Projel branami města, minul nápisy Město slepců a souhlasně pokýval hlavou. Dobře chápal ten název. Lidé jsou opravdu slepí, přes vlastní aroganci si nevidí ani na špičky bot. Honí se za přeludy a pravá podstata jim uniká. Nebyla to žádná světoborná myšlenka, leč stejně pravdivá, jako že smrt je neuchopitelná a přece tak hmatatelná. Před ním se rozevírala široká, nehostinná náruč pouště. Jel několik dní. V duchu si pochvaloval svoji předvídavost, že se včas zásobil kanystry s benzínem, vodou a konzervami, které posbíral na předměstí. Vzápětí se zase proklínal za to, že jednal tak impulzivně, ačkoliv tušil, že jednou k tomu dojít muselo. Před očima mu tančila ohnivá kola a vyschlé hrdlo se dožadovalo úpěnlivě aspoň trochy vody. Dopřál si pořádný hlt z polní lahve a snažil se nevnímat ten divný tlak na prsou, který, alespoň podle jeho mínění, hraničil s předtuchou. Psa pochoval včera, vyčerpáním padl a Janovi se sevřelo srdce nad tím, že teď zůstal na světě úplně sám. Nejprve ta chladná oka pletiva pokládal za nějakou fata morgánu, ale když přijel blíž a vylezl z auta, padl na všechny čtyři a zabořil hlavu do písku. "Odstupte!" Čísi hlas ho vytrhl z pláče. Polekaně zvedl hlavu. Za pletivem stáli tři muži ve vojenských oblecích, s rouškou kolem úst. "Pomozte.." zakvílel Jan. Mohl by přísahat, že muž stojící proti němu se pod rouškou ušklíbl. "Vraťte se prosím zpátky, nebo budeme střílet." vyzval ho bezcitně. "Střílet? Proboha lidi, co je to s váma? K čemu vám bude, když mě zabijete? Stejně tu všichni pochcípáme!" "Vraťte se!" trval na svém muž a vystřelil výstražně do písku. A pak to Janovi došlo. A to poznání ho skolilo natolik, že ze sebe pracně soukal slova. "Vy nejste nakažení, že ne? Vy jste tu vybudovali tu zeď a hlídáte ji, aby nikdo neutekl. Svět není nakažený, jen tohle město, že? Ty zprávy v rozhlase, mediální kampaně, transporty lidí sem, do tohoto bohem zapomenutého místa...novodobá Spinaloga! ...Slibovali jste pomoc, že nás vyléčíte a přitom jste nás shromažďovali na tomto místě, jako by to byla nějaká odporná veš, co se na vás nalepila! To všechno byla jen lest, jak najít způsob, jak nás odříznout od okolního světa!" Muž mu opět vystřelil pod nohy, nijak nevzrušen jeho výtkou. "Ale proč? Stejně se to k vám dostane vzduchem! Tomu nezabráníte!" "Kecy." odsekl muž. "Ale já nejsem nemocný, slyšíte? Já ne! Mám v sobě protilátku!" vykřikl zoufale Jan a vrhl se na pletivo. Dotek elektrického proudu byl ostrý, jako čepel nože a pak příjemně hřejivý, jako mámina náruč...přesně jak říkal Matěj. Když se jeho bezvládné tělo přestalo třást, a zvedl se lehký poryv větru, muž němě pohlédl na věc, kterou Jan svíral v rukou. "Bible." ušklíbl se k ostatním. "Měl recht chlapi, boží milost existuje, ale jen pro ty vyvolený. Ne vzduchem, ale dotekem se to přenáší

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 23.3.2006 > čtenář> ??? Tys chtěl abych se nenudila, že jo? :-))

		<reagovat

JonathanCroft (Občasný) - 23.4.2006 > "Pche! Do hajzlu s tvojí vírou! Kde byl bůh, když me v sedmym mesici matka pichla do oka raminkem?" South Park - Peklo na Zemi.... teda libilo se mi to, mam rad takovou atmosferu		Body: 5

		<reagovat

	Rony Rubinek (Občasný) - 26.4.2006 > JonathanCroft> Dík. South Park taky můžu:-)

		<reagovat

mystikus (Stálý) - 28.11.2016 > já bych chtěl aby ses nudila megastar		Body: 5

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + tři ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game