Kdybych jen pověděl o tom světlu, možná, že šel bych rychle ke dnu.
Lidé bojí se čeho neznají, a proto živím fednach, živím jej potají.
Není to správné, já to vím.. A přece..Já nepovím.
A možná, že stoupal bych k oblakům, vstříc všem těm osudovým zázrakům.
Vlastně je to zcela jisté, fednach...MY,..Já....VY jste!
Popřít lži předků, jak snadná věta. Já však jsem stále zbabělá sketa.
Ležím tu na trávě a křídla otvírám. Mohl bych letět, ale nevím kam.
Jednou říct budu muset, že jedním z těch opeřenců jsem. Fednach je radost, ne zlý sen...
A proto ne dnes, mí milí drazí... Nebo snad mám říct - vy sametoví vrazi?
Jste to vy, kdo rve mi křídla. Fednach vře, má horká vřídla.
Nechci už lhát,..už nikdy více. Fednach je osud, je to má svíce.
Ležím tu na trávě a jsem nahý.., zvláštní to milovat své vlastní vrahy.
|